5 C 40/2025-43 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání platebního rozkazu) ze dne 11. 11. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 119 625,71 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 28. 3. 2023, č. smlouvy , Anonymizováno, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 120 317 Kč.2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento byl pro nedoručení žalovanému zrušen, když se jednalo o platební rozkaz EPR , č. účtu, -5 ze dne 19. 11. 2024.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila.4. Žalobkyně v řízení prokázala, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 28. 3. 2023, na základě níž byla žalované poskytnuta finanční částka úvěru ve výši 120 317 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 3 253 Kč. Úrok byl úročen sazbou 25,85 % ročně. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 39 836 Kč. Poté se dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, žalobkyně tak na základě smlouvy zesplatnil úvěr ke dni 7. 8. 2024, když žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 7. 8. 2024. Žalobce vyúčtoval celkem neuhrazenou jistinu ve výši 116 048,71 Kč, poplatky ve výši 117 Kč, poplatky za pojištění ve výši 1 060 Kč, náklady na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Předžalobní výzva byla žalované zaslána 27. 8. 2024, ani poté žalovaná zbytek dlužné částky, byť i jen částečně, neuhradila.5. Soud vyzval žalovanou po seznámení se s listinnými důkazy předloženými žalobcem, aby žalobce předložil a označil důkazy o prověření příjmů a výdajů žalované za odpovídající období, posouzení závazků žalované a jejich splnění, majetkovou situaci žalované apod. Žalobce k tomu tvrzením ze dne 4. 3. 2025 uvedl, že dle jeho názoru řádně zkoumal individuální úvěruschopnosti spotřebitele. Nahlédl do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, Insolvenčního rejstříku ISIR, SOLUS, NRKI, CEE. Kontrolou bankovního a nebankovního registru klientských informací zkontroloval věřitel, zda klient má úvěrové závazky u jiných bankovních či nebankovních subjektů a kontrolou databází Ministerstva vnitra ČR věřitel zkontroloval platnost průkazu totožnosti. Dále soudu bylo doložen výpis z účtu žalobce a jeho prohlášení o příjmech a výdajích, což je uvedeno v kartě klienta. Další doklady žalobcem vyžádány nebyly, žalobce sám provedl výpočty ke zkoumání úvěruschopnosti prostřednictvím vlastních kalkulaček MLS. Dospěl tak k závěru, že úvěr je možné žalované poskytnout. Soud však dospěl k závěru, že žalobce řádně úvěruschopnost nezkoumal. Jediným způsobem ověření tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích je předložený výpis z účtu, zde však nemusí být obsazeny veškeré platební transakce, neboť žalovaný může vlastnit i více účtů. Navíc i z výpisu z účtu vyplývá, že v únoru 2023, za něž účet předložil, si žalovaná brala půjčku od zaplo.cz ve výši 6 000 Kč. I tato skutečnost měla vést žalobce k opatrnosti, neboť jí muselo být zřejmé, že žalovaná čerpala úvěr i u jiného subjektu. Také skutečnost, že nakonec žalovaná nebyla schopna splácet daný úvěr, vede soud k závěru, že schopnost žalované takto vysoký úvěr ve výši 120 317 Kč nebyla žalovaná schopna splácet.6. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaná dluží žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 28. 3. 2023 v původní výši 120 317 Kč částku 80 481 Kč. Co do zbývající částky jistiny 39 836 Kč, co do úroku z úvěru a co do úroku z prodlení soud žalobu zamítl, když posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb. za neplatnou a žalovaná je povinna ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Protože žalovaná na úvěr již zaplatila částku 39 836 Kč, po odečtení od poskytnuté jistiny 120 317 Kč zbývá neuhrazená jistina ve výši 80 481 Kč. V této části bylo tedy žalobě vyhověno, co do zbývající žalované částky byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.7. Po právní stránce soud vychází z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle odst. 1, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších druhů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle § 87 odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Soud tedy shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavíranou dle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., za neplatnou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť nebyly splněny podmínky § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel zkoumal sice úvěruschopnost spotřebitele, nikoliv však řádně, a poskytl spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1.10. Žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, a to co do částky 80 481 Kč, neúspěšná co do částky 39 144,71 Kč s příslušenstvím. Úspěšná tedy byla co do 67 %, neúspěšná co do 33 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem ve věci činí 34 %. Žalobce má tak právo na 34 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobce činily ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby částku 5 900 Kč, za čtyři úkony právní služby (příprava + převzetí obhajoby, sepsání žaloby a výzvu k zaplacení a přítomnost při jednání) má žalobce právo na částku 23 600 Kč. Ke každému úkonu právní služby má advokát právo na režijní paušál, za tři úkony do 31. 12. 2024 má právo na režijní paušál po 300 Kč, za přítomnost při jednání v roce 2025 má právo na režijní paušál ve výši 450 Kč za jeden úkon, celkem za tři úkony po 300 Kč a jeden úkon za 450 Kč má právo na režijní paušál ve výši 1 350 Kč. Advokát také účtoval promeškaný čas za jízdu z Českých Budějovic do Českého Krumlova a zpět dvě půlhodiny po 150 Kč, celkem 300 Kč. Cestovní náhrady při průměrné spotřebě 4,4 litrů na 100 km vozidla RZ , SPZ, a při ceně paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. motorové nafty ve výši 34,70 Kč náleží za jeden kilometr za spotřebované palivo advokátu částka 1,5268 Kč. Advokátu za každý kilometr náleží také paušální náhrada ve smyslu § 1b) citované vyhlášky ve výši 5,80 Kč, celkem za jeden kilometr mu náleží 7,3268 Kč. Při ujetých 52 kilometrech náleží advokátu 380,99 Kč. Celkové náklady advokáta činí 25 630,99 Kč, spolu s 21 % DPH činí 31 013,49 Kč. K uvedené částce je třeba připočítat zaplacený soudní poplatek ve výši 4 786 Kč, celkové náklady tak činí 35 799,49 Kč. Protože žalobce po odečtení neúspěchu od úspěchu věci má nárok na 34 % nákladů řízení, jeho náklady řízení mu soud přiznává ve výši 12 171,83 Kč.11. Povinnost zaplatit žalovanou částku v pravidelných měsíčních splátkách uvedených ve výroku tohoto rozsudku a náklady řízení ve splátkách vyplývá z § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy soud poskytl žalovanému delší lhůtu k plnění tak, aby byl schopen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se sice k jednání nedostavil, s ohledem na to, že žalobkyně majetkové poměry žalobce řádně nezkoumala, lze předpokládat, že i s ohledem na nesplnění povinností vyplývajících z původní smlouvy nejsou majetkové poměry dobré. Tomu odpovídá i lhůta k plnění.