5 C 62/2025-35 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání platebního rozkazu) ze dne 13. 11. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku 24 580 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, dne 26. 11. 2023, na základě něhož byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. V průběhu řízení byla žaloba vzata částečně zpět, když žalobkyně navrhla zastavit řízení co do smluvního úroku ve výši 4 580 Kč včetně příslušenství z tohoto úroku.2. Žalovaná ve věci uvedla, že v době poskytnutí úvěru se žalobkyně žádným způsobem netázala, jaké jsou její osobní a majetkové poměry, žádným způsobem úvěruschopnost nezkoumala. V té době měla další půjčky a dluhy, brala si obvykle kolem 20 000 Kč na půjčku, a to na opravy domu, který však následně po rozvodu manželství prodali. Některé půjčky uhradila, některé nikoliv, neměla o nich řádný přehled. Žije s třemi nezletilými dětmi ve společné domácnosti, její čistý měsíční příjem je 33 000 Kč měsíčně, po uhrazení všech plateb by byla schopná splácet 2 000 Kč měsíčně.3. Žalobkyně v řízení předloženými listinnými důkazy prokázala, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 26. 11. 2023, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč na jistině, úvěr měl být splacen do 29. 1. 2024. Úvěr byl vyčerpán, žalovaná však na dluh ničeho neuhradila. V tomto případě žalobkyně nedoložil k výzvě soudu, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované, jen vzal žalobu zpět co do smluvního úroku ve výši 4 580 Kč s příslušenstvím. Za situace, když žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, když nezkoumala její osobní a majetkové poměry, nezkoumala její příjmy ani výdaje ani množství půjček, které v té době měla, má soud za to, že žalobce řádně před poskytnutím úvěru neposuzoval úvěruschopnost žalované. S ohledem na její osobní a majetkové poměry, jak je žalovaná v řízení vylíčila, nemohla být schopná úvěr do dvou měsíců žalobkyni zaplatit, jak ze smlouvy vyplývalo. Za situace, kdy žalovaná v té době měla množství dalších úvěrů a zápůjček vždy v hodnotě cca 20 000 Kč, žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Soud proto smlouvu o spotřebitelském úvěru pro rozpor s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. považuje za neplatnou, jak stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobkyni pouze jistinu z titulu bezdůvodného obohacení.4. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaný dluží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení pro neplatnost smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 26. 11. 2023, č. smlouvy 813613011, částku ve výši 20 000 Kč, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou. Soud tak žalobě vyhověl v části týkající se jistiny ve výši 20 000 Kč. Řízení bylo částečně zastaveno k návrhu žalobce ohledně smluveného úroku v celkové výši 4 580 Kč a dále soud zamítl žalobu co do zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč.5. Po právní stránce soud vychází z § 2991 odst. 1, dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle odst. 1, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších druhů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Dle § 87 odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soud tedy shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť nebyly splněny podmínky § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel zkoumal sice úvěruschopnost spotřebitele, nikoliv však řádně, a poskytl spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1. Při posouzení smlouvy jako neplatné vychází soud z toho, že žalovaná, která převzala dluhy od poskytovatele úvěru, se na úkor poskytovatele bezdůvodně obohatil. S ohledem na to soud rozhodl o povinnosti žalované vrátit žalobkyni částku 20 000 Kč na poskytnuté jistině. Co do zbývající částky soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť smlouva nebyla uzavřena řádně a je neplatná. Postoupení pohledávky bylo učiněno v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb.9. Žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, a to co do částky 20 000 Kč, neúspěšná co do částky 4 580 Kč s příslušenstvím, kdy v této části bylo řízení zastaveno k návrhu žalobkyně, a dále neúspěšná co do zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč. Úspěšná tak byla co do 81 %, neúspěšná co do 19 %, když soud částečné zastavení řízení musí považovat jako zastavení z důvodu na straně žalobkyně, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem ve věci činí 62 %. Žalobkyně má tak právo na 62 % nákladů řízení, náklady řízení jsou tvořeny třemi úkony vykonanými v roce 2024, ve smyslu § 14b odst. 1.2 činila odměna advokáta 300 Kč za jeden úkon. Za přípravu + převzetí obhajoby, sepsání žaloby a předžalobní výzvu má advokát právo na tři úkony po 300 Kč, celkem 900 Kč. Ke každému úkonu má právo na jeden režijní paušál po 100 Kč ve smyslu § 14b/5a), celkově 300 Kč. Z celkové částky 1 200 Kč má advokát právo na 21 % DPH ve výši 252 Kč, celkem na částku 1 452 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem 984 Kč činí náklady řízení celkem 2 436 Kč. 62 % z této částky činí 1 510,30 Kč, které soud žalobkyni jako účelně vynaložené náklady přiznal. Předžalobní výzva byla žalované zaslána v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. dne 16. 6. 2024.10. Povinnost zaplatit žalovanou částku do dvou měsíců od právní moci rozsudku vyplývá z § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy soud poskytl žalované delší lhůtu k plnění tak, aby byla schopna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná se sice k jednání nedostavila, s ohledem na to, že žalobkyně majetkové poměry žalované řádně nezkoumala, lze předpokládat, že i s ohledem na nesplnění povinností vyplývajících z původní smlouvy nejsou majetkové poměry dobré. Tomu odpovídá i lhůta k plnění. Povinnost plnit náklady řízení k rukám advokáta vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. V případě nákladů řízení se jedná o částku nízkou, je tedy povinna jí zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku.