5 C 63/2025-32 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání platebního rozkazu) ze dne 11. 11. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 12 814,13 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 1. 3. 2024, č. smlouvy , Anonymizováno, , na základě níž byl žalovanému poskytnut revolvingový spotřebitelský úvěr ve výši 29 000 Kč.2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento byl pro nedoručení žalovanému zrušen, když se jednalo o platební rozkaz EPR , č. účtu, -7 ze dne 3. 12. 2024.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ve věci bylo ve smyslu § 115 a) o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Účastníci řízení, na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto výslovně souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, doručeno mu bylo fikcí, soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal. Soud následně rozhodoval na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Žalobkyně v řízení prokázala, že s žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, dne 1. 3. 2024, a to distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz, když žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 29 000 Kč. Z tohoto úvěrového rámce byl žalované vyplacen na bankovní účet , č. účtu, bezhotovostním způsobem dne 21. 3. 2024 úvěr ve výši 5 500 Kč. Dle sdělení žalobkyně žalovaná na úvěr zaplatila pouze 1,82 Kč, na neuhrazené jistině zbývá 5 498,18 Kč. Účastníci si ve smlouvě kromě zaplacení jistiny smluvili i další poplatky, a to poplatky za klidné spaní ve výši 106,14 Kč, služba presto poplatek ve výši 165 Kč, informační SMS servis ve výši 27,84 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, když žalobkyně vypověděla smlouvu dne 10. 7. 2024. Do prodlení s úhradou celého úvěru se tak žalovaná dostala 11. 7. 2024. Předžalobní výzva byla žalované zaslána 3. 9. 2024.5. Soud vyzval žalovanou po seznámení se s listinnými důkazy předloženými žalobcem, aby žalobce předložil a označil důkazy o prověření příjmů a výdajů žalované za odpovídající období, posouzení závazků žalované a jejich splnění, majetkovou situaci žalované apod. Žalobce k tomu tvrzením ze dne 29. 4. 2025 uvedl, že dle jeho názoru řádně zkoumal individuální úvěruschopnosti spotřebitele. Nahlédl do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, Insolvenčního rejstříku ISIR, registru neplatných dokladů MV ČR, registru hledaných osob, katastrálnímu rejstříku a registru sankčních seznamů a dalších veřejně dostupných rejstříků. Žalobkyně v řízení řádným způsobem neprokázala zkoumání pravidelných výdajů žalované, údaje řádně neověřovala, řádně tak nezkoumala úvěruschopnost žalované. Rovněž její příjmy, které byly dle žalobkyně tvrzeny ve výši 30 937 Kč měsíčně, nebyly žádným způsobem ověřeny, když žalobkyně k tomu žádný doklad nepředložila. Předložila pouze výpis z běžného účtu, a to od února 2023 do února 2024, když rozdíl mezi příjmy a výdaji na tomto účtu je + 10 072,42 Kč. Skutečnost, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, odpovídá závěru soudu, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, řádně nezkoumala její skutečné příjmy a výdaje, nemohla tedy řádně posoudit schopnost splácet dohodnuté splátky.6. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaná dluží žalobkyni částku 5 498,18 Kč z titulu spotřebitelského úvěru ze dne 1. 3. 2024, č. smlouvy , Anonymizováno, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou prostřednictvím www., Anonymizováno, .cz. Úvěrový rámec byl sjednán do 29 000 Kč. Soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit pouze zbývající neuhrazenou jistinu ve výši 5 498,18 Kč, když ze skutečně vyplaceného úvěru ve výši 5 500 Kč byla uhrazena částka 1,82 Kč. Co do zbývajících nároků soud žalobu zamítl, neboť posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru za neplatnou a žalovaný je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žaloba tak bylo vyhověno co do jistiny 5 498,18 Kč a co do zbývající žalované částky byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.7. Po právní stránce soud vychází z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle odst. 1, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších druhů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle § 87 odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Soud tedy shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť nebyly splněny podmínky § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel zkoumal sice úvěruschopnost spotřebitele, nikoliv však řádně, a poskytl spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1.10. Žalobkyně byla v řízení úspěšná částečně co do částky 5 498,18 Kč, co do zbývající částky 7 253,24 Kč, co do zákonného úroku z prodlení a co do částky 62,71 Kč byla žaloba zamítnuta. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. soud tak rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K přiznání nákladů řízení soud neshledal důvod, neboť částečné náklady řízení by mohl přiznat pouze žalované, které však žádné náklady řízení nevznikly.11. Povinnost zaplatit žalovanou částku v pravidelných měsíčních splátkách uvedených ve výroku tohoto rozsudku a náklady řízení ve splátkách vyplývá z § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy soud poskytl žalovanému delší lhůtu k plnění tak, aby byl schopen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se sice k jednání nedostavil, s ohledem na to, že žalobkyně majetkové poměry žalobce řádně nezkoumala, lze předpokládat, že i s ohledem na nesplnění povinností vyplývajících z původní smlouvy nejsou majetkové poměry dobré. Tomu odpovídá i lhůta k plnění.