5 C 74/2025-27 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání platebního rozkazu) ze dne 9. 12. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 26 406,19 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 11. 2021 v celkové výši 26 406,19 Kč s příslušenstvím.2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento byl pro nedoručení žalované zrušen, když se jednalo o platební rozkaz EPR , č. účtu, -5 ze dne 15. 12. 2024.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila.4. Žalobkyně v řízení prokázala, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 11. 2021, na základě ní byl žalované poskytnut revolvingový úvěr v jeho rámci 25 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že v průběhu smluvního vztahu žalovaná vyčerpala celkem úvěr ve výši 64 906 Kč, na nějž uhradila 57 904 Kč. Žalovaná však tyto částky započetla na úrok, poplatky, a pouze částečně na jistinu. Žalovala tak na neuhrazené jistině 23 381,05 Kč s příslušenstvím. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 26,28 % ročně, když soud však zjistil z databáze ARAD, že obvyklá úroková sazba v té době činila 7,68 % ročně ke dni poskytnutí úvěru 7. 11. 2021. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána 12. 7. 2024, ani poté žalovaná dlužnou částku neuhradila.5. Soud vyzval žalobkyni po seznámení se s listinnými důkazy předloženými žalobkyní, aby žalobkyně předložila a označila důkazy k tomu, jakým způsobem zjišťovala majetkovou situaci žalované, její příjmy a výdaje, jak posuzovala úvěruschopnost. Žalobkyně uvedla, že posuzovala úvěruschopnost žalované prostřednictvím systému metodiky posouzení úvěruschopnosti a karty klienta. Uvedla, že žalovaná měla příjem do 29 000 Kč měsíčně, žádné doklady k tomu však soudu nepředložila. Dále uváděla, že provedla lustraci žalované v systémech NRKI, CEE, ISIR. Také uvedla, že žalovaná 2,5 roku úvěr splácela, tedy dospěla k závěru, že byla schopna úvěr splácet. Soud však dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a včas nezkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Při předpokládaném příjmu, který však žalovaná žádným způsobem neověřila, ve výši 29 000 Kč měsíčně je úvěrový rámec ve výši 25 000 Kč nepřiměřený příjmům žalované. Navíc nebylo ani žádným způsobem prokázáno, že zda skutečně takto vysoké příjmy žalovaná měla. Nakonec skutečnost, že žalovaná přestala úvěr řádně splácet, dokládá skutečnost, že žalovaná nebyla schopna úvěr řádně a včas splácet, když původně měla vůli tento úvěr splácet. Lze tedy předpokládat, že pokud by měla dostatek finančních prostředků, úvěr by i nadále řádně splácela.6. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaná dluží žalobkyni z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 11. 2021 částku 7 002 Kč. Soud vychází z toho, že žalovaná celkem vyčerpala 64 906 Kč a uhradila 57 904 Kč. Rozdíl tedy činí částka 7 002 Kč. Co do zbývající částky 19 404,19 Kč soud tedy žalobu zamítl včetně příslušenství jako nedůvodnou, neboť smlouvu vyhodnotil jako neplatnou. Co do zbývajících poplatků sjednaných ve smlouvě soud žalobu zamítl, neboť posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru za neplatnou a žalovaná je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalobě tak bylo vyhověno co do jistiny 7 002 Kč a co do zbývající částky byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.7. Po právní stránce soud vychází z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle odst. 1, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších druhů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle § 87 odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Smlouva byla původně uzavírána dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., o. z. Soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť nebyly splněny podmínky § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel zkoumal sice úvěruschopnost spotřebitele, nikoliv však řádně, a poskytl spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1.10. Žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, a to co do částky 7 002 Kč, neúspěšná co do částky 19 404,19 Kč. Soud proto rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. K rozhodnutí o nákladech řízení podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci soud neshledal důvod, neboť nárok na část nákladů řízení by měla případně žalovaná, té však žádné náklady řízení nevznikly.11. Povinnost zaplatit žalovanou částku v pravidelných měsíčních splátkách uvedených ve výroku tohoto rozsudku vyplývá z § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy soud poskytl žalované delší lhůtu k plnění tak, aby byla schopna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná se sice k jednání nedostavila, s ohledem na to, že žalobkyně majetkové poměry žalobkyně řádně nezkoumala, lze předpokládat, že i s ohledem na nesplnění povinností vyplývajících z původní smlouvy nejsou majetkové poměry dobré. Tomu odpovídá i lhůta k plnění.