5 C 80/2025-27 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání platebního rozkazu) ze dne 17. 12. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 52 2778,49 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 21. 12. 2023, č. smlouvy , Anonymizováno, , smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr do výše 73 000 Kč.2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento byl pro nedoručení žalovanému zrušen, když se jednalo o platební rozkaz EPR , č. účtu, -5 ze dne 3. 1. 2025.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ve věci bylo ve smyslu § 115 a) o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Účastníci řízení, na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto výslovně souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, doručeno mu bylo fikcí, soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal. Soud následně rozhodoval na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Žalobkyně v řízení prokázala, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, – Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 21. 12. 2023, která byla uzavřena distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz. Na základě ní byl žalovanému poskytnut úvěr do výše 73 000 Kč. Z titulu tohoto úvěru žalobkyně žádá po žalovaném 52 778,49 Kč s příslušenstvím. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, , a to 25. 1. 2024 10 000 Kč, 27. 1. 2024 1 300 Kč, 21. 12. 2023 3 000 Kč, 21. 12. 2023 2 500 Kč a 26. 2. 2024 12 018 Kč, celkem 28 818 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaný na jistinu zaplatil 5 518,49 Kč, na neuhrazené jistině tedy zbývá nezaplaceno 23 299,51 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 1,06 % denně, dle systém ARAD k prosinci 2023 činila obvyklá úroková sazba 9,29 %. Předžalobní upomínka žalovanému byla zaslána dne 17. 12. 2024.5. Soud vyzval žalobce po seznámení se s listinnými důkazy předloženými žalobcem, aby žalobce předložil a označil důkazy k prověření příjmů a výdajů žalovaného za odpovídající období, posouzení závazků žalovaného a jejich splnění, majetkovou situaci žalovaného apod. Žalobce k tomu uvedl, že posuzoval úvěruschopnost prostřednictvím interní metodiky schválené Českou národní bankou, příjem žalovaného činil 29 889 Kč měsíčně. Zjišťoval úvěruschopnost žalovaného v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, rejstříku neplatných dokladů MV ČR, v registru sankčních seznamů a dalších dostupných informačních systémů. Žalobce také soudu předložil výpis z běžného účtu spořícího žalovaného za období od dubna do prosince roku 2023, když z tohoto výpisu bylo zjištěno, že původně byla naspořená částka 0 Kč, v prosince byla naspořená částka 10 130,45 Kč. Pokud jde o výdaje žalovaného, žádné žalobce neuváděl, ani žádným způsobem výdaje žalovaného nezkoumal, nedoložil soudu ani ověření příjmů žalovaného, tudíž nemohl řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a jeho schopnost splácet původně dohodnutý spotřebitelský úvěr ve výši 73 000 Kč, když jeho majetková situace nebyla žalobcem řádně ověřena. Nakonec to, že žalovaný na jistině uhradil pouze 5 518,49 Kč jen dokládá skutečnost, že žalovaný nebyl schopen úvěr řádně a včas splácet.6. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaný dluží žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 12. 2023 uzavřený původně na částku 73 000 Kč částku 23 299,51 Kč. Z tohoto úvěru vyčerpal částku 28 818 Kč, dle sdělení žalobce na jistinu uhradil 5 518,49 Kč. Zbývá tedy neuhrazená jistina ve výši 23 299,51 Kč. Co do zbývajících poplatků sjednaných ve smlouvě soud žalobu zamítl, neboť posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru za neplatnou a žalovaný je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobě tak bylo vyhověno co do jistiny 23 299,51 Kč a co do zbývající částky byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.7. Po právní stránce soud vychází z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle odst. 1, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších druhů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle § 87 odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Smlouva byla původně uzavírána dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., o. z. Soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť nebyly splněny podmínky § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel zkoumal sice úvěruschopnost spotřebitele, nikoliv však řádně, a poskytl spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1.10. Žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, a to co do částky 23 299,51 Kč, neúspěšná co do částky 28 794,06 Kč. Soud proto rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. K rozhodnutí o nákladech řízení podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci soud neshledal důvod, neboť nárok na část nákladů řízení by měl případně žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly.11. Povinnost zaplatit žalovanou částku v pravidelných měsíčních splátkách uvedených ve výroku tohoto rozsudku vyplývá z § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy soud poskytl žalovanému delší lhůtu k plnění tak, aby byl schopen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se sice k jednání nedostavil, s ohledem na to, že žalobkyně majetkové poměry žalobce řádně nezkoumala, lze předpokládat, že i s ohledem na nesplnění povinností vyplývajících z původní smlouvy nejsou majetkové poměry dobré. Tomu odpovídá i lhůta k plnění.