7 C 86/2024-104 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobci se žalobou došlou soudu dne 22. 3. 2024 domáhali po žalované, aby každému zaplatila 863 860 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy, která jim vznikla v důsledku úmrtí jejich babičky , jméno FO, (dále jen poškozená, babička), při dopravní nehodě dne 24. 6. 2023, kterou zavinila žalovaná. V době podání žaloby vedlejší účastnice plnila žalobci a) a žalobci b) škodu spočívající v bolestném, nemajetkovou újmu manželovi poškozené (dědečkovi žalobců) a jejich matce v požadované výši 900 000 Kč a 1 000 000 Kč. V případě všech žalobců vedlejší účastnice odmítla poskytnout požadované plnění v situaci, kdy poukázali na ustálenou praxi soudů v takových případech. Nejvyšší soud České republiky ve věci č.j. , spisová značka, uvedl, že náhrada nemajetkové újmy činí podle ustálené judikatury 20ti násobek průměrné mzdy, která v daném období činila 43 193 Kč. Nárok žalobců, postižených nehodou, by tak měl činit u každého z nich 863 890 Kč. Vedlejší účastnice i nadále nabízela žalobci a) a žalobci b) částku po 600 000 Kč a žalobkyni c) 500 000 Kč. V průběhu řízení vzali žalobci a) a b) žalobu o 600 000 Kč zpět, žalobkyně c) o 500 000 Kč s ohledem na úhradu újmy vedlejším účastníkem po podání žaloby v dubnu 2025. Pozastavili se nad tím, že vedlejší účastnice plnila poškozeným žalobcům a) a b), jako účastníkům dopravní nehody bolestné, ale nikoliv nemajetkovou újmu. Dále odkázali na ustanovení § 2959 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) s tím, že škůdce má odčinit duševní útrapy (manželovi, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké) peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Vedlejší účastnice přesto odmítla akceptovat skutečnost, s ohledem na rodinné vztahy, že se v daném případě jednalo o úmrtí osoby blízké. Dále vyloučili, že by každému z žalobců a, b) vedlejší účastnice zaplatila částku 600 000 K a žalobkyni c) 500 000 Kč. Žalovaná odmítá vyšší plnění ze strany pojišťovny v situaci, kdy svým fatálním pochybením a nedbalostí způsobila smrt jedné z nejbližších osob rodiny. Její chování nevzbuzuje vůbec dojem jakékoli pokory a úcty k zemřelému člověku. Ve skutečnosti se žalovaná v maximální možné míře snažila vyhnout odpovědnosti a docílila stavu, kdy trestní stíhání bylo podmínečně soudem odloženo na zkušební dobu. Dopis zaslala rodině žalobců asi až po šesti týdnech po smrtelné nehodě a za další měsíc, či dva, k rukám žalobců 10 000 Kč na mimořádné výdaje. Rovněž není pravdivé tvrzení žalované, že okamžitě vše nahlásila pojišťovně. S ohledem na předložení opatrovnického rozhodnutí o schválení právního jednání po podání žaloby, vedlejší účastnice vyplatila žalobcům a, b) po 600 000 Kč a žalované 500 000 Kč. V tomto rozsahu byla žaloba vzata zpět, proto bylo řízení při jednání soudu dne 21. 5. 2025 částečně zastaveno podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř.2. Žalovaná ponechala rozhodnutí o výši nemajetkové újmy na úvaze soudu. Učinila nesporným tvrzení o jejím zavinění předmětné dopravní nehody, při kterém umřela poškozená. Žalobci požadovaný 20ti násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného se podle uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vztahuje k osobám nejbližším, tedy k manželovi, rodiči nebo dítěti a nelze je tak bez dalšího vztáhnout i na další členy rodiny. Není pochyb, že základní částka pro odškodnění nemajetkové újmy za duševní útrapy v případě žalobců (vnoučat), bude zcela nepochybně nižší než u osob nejbližších. Žalovaná dále citovala pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn.: , spisová značka, , který se týkal úmrtí vnučky. V tomto řízení bylo rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy za duševní útrapy prarodičů. Odvolací soud shledal za přiměřené a zejména dostatečné, přiznání částky pro odškodnění ve výši desetinásobku průměrné měsíční hrubé nominální mzdy. Jedná se tedy o polovinu základní částky určené pro nejbližší osoby. Ihned poté, co jí to umožnil zdravotní stav, poslala rodině žalobců osobní dopis, ve kterém se označila za viníka dopravní nehody, rodině se omluvila a projevila upřímnou lítost nad ztrátou jim blízké osoby a nabídla jim jakoukoli pomoc. K rukám matky žalobců poslala 10 000 Kč určených na „mimořádné výdaje“. Přestože s tím matka žalobců na počátku souhlasila, tak po následné konzultaci s právním zástupcem si přijetí rozmyslela s nepochopitelným odůvodněním, aby mohl věc projednat soud.3. Vedlejší účastnice namítla zamítnutí žaloby. Nehodový děj je mezi stranami nesporný. Každý z účastníků po ní požadoval náhradu ve výši 1 000 000 Kč. Nároky shledala částečně důvodnými a na odškodnění vyplatila žalobcům a, b) po 600 000 Kč a žalobkyni c) 500 000 Kč. Relutární kompenzace nikdy nemůže ani částečně, natož plně, vyvážit utrpení pozůstalých po úmrtí osoby. V daném případě je nutné postupovat podle druhé věty § 2959 o. z. a výše náhrady má být stanovena podle zásad slušnosti. V nálezu sp. zn I. ÚS 2844/14 soud konstatuje, že při stanovení výše relutární náhrady je nutno použít princip proporcionality. V každém konkrétním případě se musí opírat alespoň o judikaturu vyšších soudů, a to zejména věcí skutkově podobných. Pokud má být rozhodování v těchto otázkách považováno účastníky za spravedlivé, nelze tyto částky přiznávat nahodile a bez jejich porovnání s obdobnými případy. Dále odkázala na tiskovou zprávu Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 4. 2016 ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy, ve které bylo doporučeno stanovení výše náhrady nemajetkové újmy v rozpětí 240 000 Kč – 500 000 Kč u nejbližších osob v typově neutrálních případech. V žalobci citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu (, spisová značka, ) bylo matce zemřelého dítěte přiznáno 750 000 Kč, otci 500 000 Kč a prarodičům 70 000 Kč a 100 000 Kč. Ačkoli soud uzavřel, že náhrada by měla odpovídat 20ti násobku průměrné mzdy v roce před dopravní nehodou, je potřeba si povšimnout, že odškodnění není a nemůže být pro všechny pozůstalé stejné, nýbrž je nutné rozlišovat, zda poškozeným je manžel, dítě, rodič, vnuk, tedy jinými slovy je odškodnění diferencované. Vedlejší účastnice vycházela z popisu nemajetkové újmy žalobců a zohlednila specifika daného případu se zaměřením na veškeré známé okolnosti mající vliv na vnímání duševních útrap a dopad protiprávního jednání žalované. Závažnost dopadu tragické dopravní nehody do sféry žalobců (vnuků zemřelé) lze těžko vykompenzovat jakoukoli finanční částkou, nicméně stanovené plnění považuje za adekvátní a odpovídající aktuální judikatuře, kdy základním principem odškodnění nemajetkové újmy je posouzení všech okolností případu a přiznání co možná srovnatelných částek za objektivně podobné případy. Na straně poškozených je nutné zkoumat intenzitu vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, otázku existenční závislosti pozůstalého na usmrcené osobě, příp. poskytnutí jiné satisfakce. Další plnění nad rámec přiznaného plnění (2 x 600 000 Kč a 1x 500 000 Kč) není důvodné. Vedlejší účastnice dále uvedla, že v přípisech z 30. 1. a 20. 2. 2024 bylo nesprávně uvedeno, že „na vyplacené výši si trváme“. , adresa, toho tam správně mělo být, že na „stanovené výši si trváme“. Z toho vzniklo následné nedorozumění o vyplaceném pojistném plnění, ke kterému fakticky nedošlo pro absenci součinnosti žalobců. Žalobci jí do dubna 2025 nepředložili rozhodnutí opatrovnického soudu a ani jí nesdělili jejich bankovní spojení. Proto požádala zástupce dopisem ze dne 8. 4. 2025, aby jí tyto podklady zaslal, což učinil e-mailem ze dne 9. 4. 2025. Sdělil v něm bankovní spojení a zaslal i rozhodnutí opatrovnického soudu v Táboře. Na základě těchto chybějících dokumentů potom dne 11. 4. 2025 vyplatila každému z žalobců 600 000 Kč a žalobkyni 500 000 Kč.4. Dopisem ze dne 5. 9. 2023, který byl adresován zástupci tehdy všech žalobců, byla potvrzena registrace škodné události z pojištění odpovědnosti. Rovněž byl vyzván k zaslání bankovního spojení jednotlivých pozůstalých.5. Okresní soud v Táboře rozsudkem čj. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 11. 10. 2024 udělil souhlas za tehdy všechny tři nezletilé žalobce s podáním žaloby na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 863 860 Kč pro každého z nich. V odstavci 6. odůvodnění je uvedeno, že vedlejší účastnice přiznala náhradu nemajetkové újmy ve výši 600 000 Kč pro tehdy nezletilého žalobce a) i žalobce b) a pro žalobkyni c) 500 000 Kč s tím, že pro vyplacení je nutný souhlas opatrovnického soudu.6. Z usnesení Okresního státní zastupitelství v Táboře čj. ZT 253/2023-10 soud zjistil, že trestní stíhání obviněné žalované pro dopravní nehodu (shora uvedenou), při které došlo k úmrtí poškozené a zranění dalších účastníků dopravní nehody, bylo podmíněně zastaveno. Obviněná se zavázala zdržet se po dobu 18 měsíců řízení motorových vozidel všeho druhu a rovněž složila na účet státního zastupitelství částku 25 000 Kč určenou na pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu. Zkušební doba