9 C 145/2024-95 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobce se podáním došlým soudu dne 14. 5. 2024 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že pronajímatelem a nositelem práv a povinnosti pronajímatele podle nájemní smlouvy ze dne 11. 10. 1997 uzavřené mezi společností , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO žalobkyně, se sídlem , adresa, a panem , jméno FO, , Anonymizováno, , r. č. , RČ, , bytem , adresa, , jejímž předmětem je pronájem pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , Anonymizováno, zapsané na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , je pan , Jméno žalované A, , r. č. , RČ, , bytem , adresa, .2. Žaloba je odůvodněna tím, že dne 11.10.1997 uzavřel předchůdce žalobce společnost , Anonymizováno, a.s., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, , na straně jedné jako nájemce, s paní , jméno FO, , r. č. , RČ, , bytem , adresa, část , adresa, , která je zastoupena 1. žalovaným, na straně druhé jako pronajímatelem, nájemní smlouvu č. , hodnota, ve znění Dodatku č. 1 ze dne 4.3.1998, Dodatku č. 2 ze dne 29.1.2008, Dodatku č. 3 ze dne 8.8.2011, Dodatku č. 4 ze dne 26.11.2018, jejímž předmětem je nájem pozemku parc. č. , hodnota, , druh pozemku ostatní plocha, k. ú. , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , obec , adresa, , zapsaného u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, (dále jen „Pozemek“), a to na část Pozemku o výměře 120 m2 (dále jen „Předmět nájmu“) pro umístění telekomunikačního zařízení žalobce a rovněž umožnění žalobci příjezd k Předmětu nájmu přes pozemek parc. č. , hodnota, , který s Pozemkem sousedí, za sjednané nájemné ve výši 33 785 Kč ročně se čtvrtletní úhradou (dále jen „Nájemní smlouva“). Dodatkem č. 1 ke Smlouvě smluvní strany sjednaly, že pronajímatel pronajme nájemci 10 m široký pás kolem výše Předmětu nájmu pro účely výsadby stromů a keřů, a to na základě rozhodnutí Okresního úřadu , adresa, sp. zn. , č. účtu, , ze dne 5. 9. 2005. Z platného výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že současným vlastníkem Pozemku je 1. žalovaný, na kterého dle ust. § 2221 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) přešly práva a povinnosti z nájmu při změně vlastníka věci. Následně bylo žalobcem zjištěno, že 1.žalovaný, na straně jedné jako povinná osoba, uzavřel dne 3. 11. 2023 smlouvu o požívacím právu s 2. žalovaným, na straně druhé jako oprávněným, jejímž předmětem je služebnost požívacího práva, která zatěžuje Předmět nájmu ve prospěch 2. žalovaného 2 (dále jen „Smlouva o požívacím právu“). Žalobce je přesvědčen, že Smlouva o požívacím právu je absolutně neplatná, resp. neplatná v rozsahu předmětu dříve uzavřené Nájemní smlouvy, kdy žalobce má důvodné pochybnosti o platnosti požívacího práva v předmětné věci, a to z důvodu, že toto požívací právo ve své podstatě není požívacím právem ve smyslu § 1285 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský zákoník nebo jen „o.z.“), kdy naopak primárně naplňuje znaky nájmu. Žalobce je tak přesvědčen, že Smlouva o požívacím právu nemůže obstát vedle Nájemní smlouvy, a to vzhledem ke skutečnosti, že Nájemní smlouva k Předmětu nájmu byla uzavřena dříve než Smlouva o požívacím právu. V tomto smyslu v tomto konkrétním případě žalobce spatřuje konflikt dvou faktických nájemních smluv v předmětné věci, kdy rovněž i v soudní judikatuře bylo dovozeno, že předmět nájmu musí být v době uzavření nájemní smlouvy právně volný, jinak je smlouva absolutně neplatná.3. Dále žalobce považuje jednání 2. žalovaného za zcela účelové, kdy 2. žalovaný cíleně zřizuje služebnost požívacího práva v totožném či obdobném rozsahu, jak je Předmět nájmu užíván žalobcem na základě Nájemní smlouvy, kdy navíc obsah Smlouvy o požívacím právu, jak je již výše uvedeno, naplňuje fakticky znaky nájmu a nikoli požívacího práva. 2. žalovaný se svým jednáním snaží parazitovat na již existujícím právním vztahu mezi žalobcem a 1. žalovaným, kdy jediným důvodem pro uzavření Smlouvy o požívacím právu ve prospěch 2. žalovaného žalobce spatřuje zisk, který by 2. žalovaný měl z předmětné smlouvy a 1. žalovanému jako vlastníku Předmětu nájmu by zbylo tzv. „holé vlastnictví“. Takové počínání 2. žalovaného považuje žalobce za zcela rozporné s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 o.z. a dále v rozporu se zásadou poctivosti ve smyslu ust. § 6 odst. 1 o.z., kdy svým jednáním poškozuje osobu žalobce tím, že se snaží vstoupit do pozice pronajímatele předmětných smluvních vztahů. Žalobce je tak přesvědčen, že jednání 2. žalovaného je v rozporu s ust. § 547 o.z., kdy „právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu“. Žalobce rovněž odkazuje na ust. § 580 odst. 1 o.z., kdy „neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje“.4. Za výše uvedeného stavu věci žalobce dle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) spatřuje naléhavý právní zájem na tom, aby byla najisto postavena osoba pronajímatele. Na základě shora uvedeného, ač má žalobce za to, že dle Nájemní smlouvy by měl nadále hradit nájemné 1. žalovanému a Smlouva o požívacím právu vedle Nájemní smlouvy nemůže obstát, je zde skutkově navozen stav, který je právně nejistý. S ohledem k této skutečnosti se žalobce uchyluje k podání této žaloby, aby právní stav byl postaven na jisto.5. Žalobce dále tvrdí, že je subjektem, kterému svědčí věcné břemeno vzniklé ex lege ve smyslu § 12 zákona č. 110/1964 Sb. o telekomunikacích. Žalobce přitom je evidován v evidenci podnikatelů v elektronických komunikací do 30. 12. 2021, z čehož plyne, že právní předchůdce žalobce již od roku 1996 zajišťuje provoz veřejné komunikační sítě. Po postavení právního předchůdce jako organizace spojů ve smyslu zákona o telekomunikacích a tedy subjektu, kterému pro jím zřizovaná telekomunikační zařízení svědčí věcné břemeno vzniklé ze zákona podle § 12 ve spojení s § 18 zákona o telekomunikacích, tedy nemůže být pochyb. Smlouva o požívacím právu tedy koliduje s věcným břemenem vzniklým takto ze zákona ve prospěch žalobce i s nájemní smlouvou uzavřenou s prvním žalovaným. S ohledem na existující zatížení nemovitosti prvého žalovaného by tak bylo zřízení další nové služebnosti možné toliko za splnění podmínek § 1266 o. z., podle kterého platí, že „k věci lze zřídit i několik služebností, pokud není novější právo na újmu právům starším.“ V návaznosti na to je třeba uvést, že kolize podle § 1266 o. z. se může týkat i dříve vzniklých obligačních vztahu, tj. závazků žalobce a žalovaného z nájemní smlouvy. Již z podstaty věcného břemene vzniklé ex lege podle § 12 zákona o telekomunikacích je zřejmé, že sjednání služebnosti požívání druhého žalovaného k části nemovitosti, která je zatížena věcným břemenem ex lege a zároveň závazkovým vztahem z nájemní smlouvy na újmu dříve vzniklým pro žalobce. To za situace, kdy obsahem práv druhého žalovaného ze smlouvy o požívacím právu má být mimo jiné služebnost požívání podle § 1285 a násl. o. z. Požívací právo zahrnuje úplný rozsah práva užívání ve smyslu § 1283 a 1284 o. z. a nad to i právo brát z věci plody a užitky, nikoliv pouze pro vlastní potřebu. Na rozdíl od uživatele má poživatel právo věc rovněž pronajmout, půjčit nebo propachtovat. Žalobci v souladu s § 12 zákona o telekomunikacích svědčí právo zřídit a provozovat na nemovitosti prvého žalovaného telekomunikační zařízení, vstupovat a vjíždět v nezbytném rozsahu na nemovitost a provádět nezbytné úpravy prostoru. Žalobce tedy dovozuje, že obsah zákonných práv a povinností žalobce a oprávnění 2. žalovaného podle smlouvy o požívacím právo si přímo konkurují v rozsahu požívacího práva. Podle článku 6. odst. 6.1 smlouvy o požívacím právu 1. žalovaný a 2. žalovaný ujednali, že 2. žalovaný převezme veškerá práva a povinnosti z nájemní smlouvy odstoupí jako pronajímatel do právního postavení povinné osoby z nájemní smlouvy. Takové ujednání je v rozporu s § 459 o. z. a § 1895 a násl. případně § 1888 o. z., neboť žalobce k takové změně závazku nedal souhlas. V tomto směru žalobce poukázal především na článek 6 odst. 6.1, článek 7 odstavec 7.1, 7.3 a odstavec 8.1 Smlouvy o požívacím právu.6. Žalobce poukázal na skutečnost, že v obdobné věci vedené Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou rozhodnul tento soud rozsudkem č. j. 11 C 233/2022-143 ze dne 29. 6. 2023. Proti tomuto rozsudku bylo podáno odvolání a Krajský soud v Brně toto rozhodnutí zrušil. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou v téže věci následně rozhodnul znovu tak, že žalobě žalobkyně , právnická osoba, . vyhověl a určil, že pronajímatelem a nositelem práv a povinností z nájemní smlouvy v rozhodnutí uvedené je pronajímatel. V uvedené věci žalobce argumentoval shodně jako žalobce v projednávané věci a žalobce tedy předpokládá, že bude v projednávané věci rozhodnuto shodně.7. Prvý žalovaný