34 C 159/2020-10 — Okresní soud v České Lípě

Manželka podala návrh na rozvod manželství s odůvodněním, že manželství bylo z počátku spokojené, postupem času si manželé přestali rozumět, měli mezi sebou spory a úplně se odcizili. Manžel se již před rokem odstěhoval ze společné domácnosti a v současné době má novou partnerku. Manžel při jednání soudu uvedl, že s rozvodem souhlasí. Vzhledem k tomu, že manžel je státním příslušníkem [anonymizována dvě slova], jedná se o věc s cizím prvkem. Soud tedy nejdříve zkoumal, zda je dána pravomoc českých justičních orgánů k rozhodování o rozvodu tohoto manželství. Podle [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních zveřejněné [ustanovení pr. předpisu] (dále jen„ Smlouva“) konkrétně podle článku [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] je-li v době podání návrhu jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, je pro řízení o rozvod příslušný soud smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé bydliště. Pokud jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště manžel, proti němuž návrh směřuje. V obou případech lze manželství zrušit rozvodem pouze z příčin a za podmínek, které jsou současně stanoveny právními řády obou smluvních stran. Vzhledem k tomu, že oba manželé mají a měli ke dni podání návrhu na rozvod manželství bydliště na území České republiky, je k rozvodu jejich manželství příslušný soud České republiky, za podmínek stanovených v § 383 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění, (dále jen„ z. ř. s.“) konkrétně Okresní soud v České Lípě. Z provedených důkazů (oddacího listu, výpisů z centrální evidence obyvatel, výslechu účastníků) soud zjistil, že manžel je občanem [anonymizována dvě slova] a manželka občankou [země]. Účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před [stát. instituce], mají jedno nezletilé dítě. Rozsudkem zdejšího soudu č. j. [číslo jednací], [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum], byly upraveny poměry nezletilého syna účastníků na dobu po rozvodu manželství. Manželé shodně uvedli, že mezi nimi došlo k citovému odcizení, manžel opustil společnou domácnost v květnu roku [rok], v současné době mají oba nové partnery. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“) manželství účastníků může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 2 o. z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 755 odst. 3 o. z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Podle článku 41 zákona o rodině [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] má každý z manželů právo na rozvod manželství, pokud jsou manželské vztahy vážně a dlouhodobě narušeny nebo v případě, že objektivně nelze naplnit partnerské soužití manželů. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozvod manželství ve smyslu ustanovení § 755 o. z. i ve smyslu článku 41 zákona o rodině [anonymizováno] [jméno] ze dne [datum]. Manželé si přestali rozumět, dlouhodobě nežijí ve společné domácnosti, oba již mají nové partnery. O poměrech nezletilého syna účastníků na dobu po rozvodu manželství bylo pravomocně rozhodnuto zdejším soudem. Za hlavní příčinu rozvratu manželství soud považuje vzájemné odcizení účastníků. Za těchto okolností soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno a nelze již očekávat obnovení manželského soužití, proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve statusových věcech manželských a partnerských.