37 C 216/2020-35 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 9.9.2020 se žalobkyně domáhala na žalovaném (svém otci) placení výživného ve výši 8 000 Kč měsíčně, počínaje měsícem zářím 2020. Žalobu odůvodnila tím, že od září nastoupila na střední školu do [obec] a potřebuje finanční prostředky na studium. Dále uvedla, že žije ve společné domácnosti s matkou, která jí finančně zajišťuje. Náklady spojené se studiem uvedla jízdné, stravování, studijní pomůcky, notebook, uniformu, kurzy, apod. Potvrdila, že jí otec v září a říjnu 2020 uhradil měsíčně částku 4 000 Kč. 2. Při svém účastnickém výslechu doplnila, že studium na základní škole ukončila v roce 2014. Poté započala studium na Vyšší odborné škole ve [obec], kde studuje nyní. Uvedla, že si je vědoma toho, že dříve ke studiu přistupovala nezodpovědně a lajdácky, měla bouřlivou pubertu a na škole dlouho nevydržela. Po roce studia ve [obec] nastoupila na střední školu v [obec], obor cestovního ruchu, kde nedostudovala ani první ročník. Školu opět nebrala vážně a zodpovědně, měla absence a sama ze školy odešla. Poté měla špatné období, dělala věci, na které není pyšná a několik let nebydlela doma, byla na ulici a brala drogy. Poté se chtěla vrátit k běžnému životu a požádala rodiče, zda by opět mohla bydlet doma. Aby rodičům ukázala, že to s normálním životem myslí vážně, začala pracovat. Asi tři měsíce pracovala ve sběrném dvoře, poté odjela do Holandska, kde asi ¾ roku pracovala ve skladu. Vrátila se do Čech, aby si zde udělala řidičský průkaz, zpátky už odjet nemohla, a to z důvodu COVIDU a uzavření hranic. Asi měsíc pracovala v Lidlu, a poté se přihlásila na školu, kde v současné době studuje. V současné době si studijní povinnosti plní. Bydlí ve společné domácnosti s matkou, od které žádné stálé výživné nedostává, platí jí však veškeré nutné náklady na studium, dodělání autoškoly, apod. Uvedla, že s otcem se pravidelně nestýká, není to tak, že by nechtěla ona, či otec, ale asi k tomu není žádný důvod, mají rozdílné názory. Uvedla, že v září loňského roku se s tátou skutečně sešli a požádala jej o výživné. Nabídl jí 4 000 Kč měsíčně, s čímž souhlasila. Žalobu následně podala proto, že částka 4 000 Kč se jí zdála nedostatečná. 3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, kdy poukázal na to, že jeho zákonná vyživovací povinnost již zanikla, kdy žalobkyně řádně nestudovala a následně již pracovala a zajišťovala si tím finanční prostředky. I přesto se s ní na začátku září dohodl, že jí po dobu studia bude přispívat částkou 4 000 Kč měsíčně, což plnil. Doplnil rovněž, že se k němu dcera nechovala dobře a slušně, po dlouhou dobu jej nekontaktoval a nenavštěvovala a je tedy v rozporu s dobrými mravy, aby byl povinen jí hradit výživné. 4. Soud provedl následující důkazy: 5. Z potvrzení Vyšší odborné školy, Střední průmyslové školy a Střední odborné školy, [obec], p.o., ze dne 4.9.2020 vyplývá, že žalobkyně nastoupila do prvního ročníku denní formy studia, obor veřejnosprávní činnost. 6. Z vyjádření Vyšší odborné školy, Střední průmyslové školy a Střední odborné školy, [obec], p.o., ze dne 12.1.2021 bylo zjištěno, že žalobkyně je studentkou školy od 1.9.2020. Za první čtvrtletí měla průměr 2,3, ze dvou předmětů nebyla klasifikovaná pro nedostatek známek. Z ICT a němčiny měla 4, jinak ostatní známky byly jedničky, dvojky a trojky. Zameškané hodiny nemá a studuje distančně, jako ostatní žáci. Své vyjádření dále doplnila o potvrzení, z kterého vyplývá, že žalobkyně byla studentkou školy i v období od 1.9.2014 do 1.5.2015 a studium bylo ukončeno pro neomluvenou absenci žalobkyně. 7. Z vyjádření Střední zdravotnické školy a Střední odborné školy, [obec], p.o., ze dne 12.1.2021 bylo zjištěno, že žalobkyně byla studentkou školy od 1.9.2015 do 23.4.2016. V prvním pololetí nebyla klasifikována z deseti předmětů, z jednoho měla 5, ze tří 4 a jednoho 3, chování za 3. Za dobu studia získala mnoho výchovných opatření (napomenutí třídního učitele, důtku třídního učitele, důtku ředitele školy, podmínečné vyloučení a vyloučení samotné). Za první pololetí zameškala 201 hodin, z toho 132 neomluvených. Ve druhém 73 hodin, z toho 26 neomluvených. Dne 22.4.2016 byla vyloučena ze školy z důvodu nevhodného chování k dospělým, nerespektování učitelů, vyhrožování učitelům, ničení školního majetku, opakovaných pozdních příchodů, používání mobilního telefonu při výuce a vysoké neomluvené absence. 8. Z bankovního účtu matky žalobkyně za leden 2021 bylo zjištěno, že hradí splátky úvěru ve výši 2 500 Kč a zálohu na vodu 800 Kč. Z vyúčtování elektřiny za rok 2020 vyplývá spotřeba elektřiny ve společné domácnosti žalobkyně a její matky. 9. Na daný spor je nutné aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., a to § 911, dle kterého výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 10. Mezi účastníky nebylo sporné, že jsou v příbuzenském poměru dcera a otec. Nahlédnutím do aplikace soudu bylo ověřeno, že manželství rodičů žalobkyně bylo rozvedeno ke dni 31.8.2016, kdy řízení bylo vedeno pod sp. zn. 37C 355/2015 a žalobkyně byla na dobu po rozvodu manželství svěřena do společné výchovy rodičů a výživné stanoveno nebylo, kdy řízení bylo vedeno pod sp. zn. 0Nc 8931/2015. 11. Soud se nejprve zabýval tím, zda vyživovací povinnost žalovaného vůči své dceři (žalobkyni) stále trvá. Z provedených důkazů a tvrzení žalobkyně soud rekapituluje, že žalobkyně ukončila základní školu v roce 2014, kdy jí bylo 15 let. Navázala studiem střední školy ve [obec] (09/ 2014 až 05/2015), z kterého byla vyloučena pro neomluvenou absenci. Následně navázala studiem střední školy v [obec] (09/2015 až 04/2016), z kterého byla opět vyloučena pro neomluvenou absenci a nevhodné chování. Poté strávila několik let na ulici (2016 až 2019). Od roku 2019 do roku 2020 pracovala. Od září 2020 opět studuje první ročník střední školy ve [obec]. 12. Z právní úpravy a ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že vyživovací povinnost rodičů vůči dětem trvá do doby, kdy jsou děti schopny se samy živit a není podmíněna věkem, ani ukončením určitého stupně vzdělání. Jedním ze smyslů a účelů poskytování výživného ze strany rodiče je umožnit nezletilému dosáhnout co nejvyššího stupně vzdělání a tím mu dát možnost získat v budoucnu sociální jistoty, jež jsou spojeny se začleněním jedince do pracovního procesu. Má-li dítěti vzniknout v souvislosti s přípravou na budoucí povolání nárok na plnění vyživovací povinnosti ze strany rodiče, musí se jednat o přípravu soustavnou a cílevědomou. U žalobkyně však objektivně o soustavné a cílevědomé přípravě na budoucí povolání hovořit nelze. Z vyjádření jednotlivých škol, kde žalobkyně studovala, vyplynulo, že nestudovala řádně, měla špatné studijní výsledky, neomluvené absence a opakovaně byla ze školy, po velmi krátké době studia, vyloučena. V tu dobu bylo žalobkyni 16, respektive 17 let. Byla-li žalobkyně v tomto věku již natolik rozumově vyspělá, aby mohla svým jednáním způsobit opakované ukončení studia, byla nepochybně i dostatečně rozumově vyspělá k tomu, aby posoudila důsledky z toho pro ní plynoucí a lze očekávat, že si uvědomila i základní souvislosti mezi studiem, prací a zajištěním životních potřeb. Vyživovací povinnost rodiče nelze vnímat jako bezbřehou. Rozhraničujícím kritériem pro její plnění není, jak je již shora uvedeno, dosažení zletilosti či jiného věku, ale způsobilosti sám se živit. V obecné rovině nezletilí této způsobilosti nabývají dosažením věku 15 let, kdy jsou způsobilí uzavřít pracovněprávní smlouvu, byť jsou i nadále v určitém rozsahu zákoníkem práce chránění. Jak bylo shora uvedeno, povinností studujícího je cílevědomá a soustavná příprava na budoucí povolání, která ve své podstatě představuje společensky akceptovanou alternativu k výkonu pracovní činnosti. Za situace, kdy studium nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby vynakládal peněžní prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji dítěte (srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 25.3.2014, sp.zn. IV. ÚS 1247/13). 13. V tomto konkrétním případě žalobkyně dvakrát neúspěšně studovala, sama zapříčinila ukončení studia po krátké době, následně žila několik let na ulici a přes rok pracovala a byla soběstačná. Jak bylo shora uvedeno, je výživné poskytováno rodičem především z toho důvodu, že se připravuje na své budoucí povolání, přičemž se předpokládá úspěšné dokončení studia. Pokud tento prvek není naplněn s vyšší mírou pravděpodobnosti, nelze hovořit o vzniku povinnosti platit potomkovi výživné. Konkrétně u žalobkyně nebylo prokázáno, že by se soustavně a cílevědomě připravovala na budoucí povolání a nárok na výživné tedy mít nemůže. Zároveň bylo prokázáno, že po dobu více jak jednoho roku pracovala, byla soběstačná a zákonná vyživovací povinnost otce tedy tímto zanikla. 14. Shora uvedené však neznamená, že pokud by žalobkyně prokázala po uplynutí určité doby studia svůj opravdový úmysl studium řádně dokončit, že by jí právo na výživné nemohlo být soudem přiznáno, ba co víc, toto právo by jí být přiznáno muselo