48 C 155/2020-22 — Okresní soud v České Lípě

Žalobce navrhl zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému, o které bylo naposledy rozhodnuto Okresním soudem v České Lípě č. j. 19 P 61/2013 – 92 ze dne 20. 4. 2017. Uvedl, že žalovaný ukončil přípravu na povolání a nastoupil do pracovního poměru a se zrušením výživného souhlasí. Žalovaný písemně uvedl, že souhlasí s ukončením platby výživného k 30. 9. 2020, neboť k tomuto datu nemá žalobce žádný dluh na výživném, žalovaný je stabilně zaměstnán a má vlastní příjem. Ze spisu Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 19 P 61/2013 bylo zjištěno, že o vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému bylo naposledy rozhodnuto dne 20. 4. 2017 rozsudkem č.j. 19 P 61/2013 – 92, který nabyl právní moci dne 26. 5. 2017. Z potvrzení [údaje o škole] [obec], [ulice a číslo], soud zjistil, že žalovaný k 31. 8. 2018 ukončil studium. Z potvrzení [označení zaměstnavatele] z 10. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaný pracoval u tohoto zaměstnavatele od [datum] do [datum]. Podle § 911 občanského zákoníku dle zákona č. 89/2012 Sb. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. V tomto případě bylo nesporně prokázáno, že žalovaný ukončil k 31. 8. 2018 studium a nastoupil do zaměstnání a tedy je schopen sám se živit. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a vyživovací povinnost žalobce zrušil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalobci žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.