10 C 300/2023-78 — Okresní soud v České Lípě

1. Dne 6. 9. 2023 podala žalobkyně návrh na zvýšení výživného pro zletilé dítě s tím, že v současné době studuje na škole v Irsku a v důsledku toho se jí změnily její odůvodněné potřeby, přičemž od poslední úpravy výživného uplynuly již 4 roky. Na výzvu soudu doplnila, že žádá o zvýšení výživného na částku 8 000 Kč od 1. 9. 2023, kdy začala studium, při dnešním ústním jednání upravila výši požadované částky prostřednictvím své zmocněnkyně na 6 000 Kč. Žalovaný při jednání dne 12. 10. 2023 uvedl, že s návrhem nesouhlasí, neboť na to nemá, souhlasil by se zvýšením výživného na částku 4 500 Kč, doložil, že jeho výdělek činí 35 248 Kč, žije sám v domě se 6 místnostmi, kdy měsíčně na hypotéku platí kolem 22 000 Kč, přičemž doložil i další své náklady. O tom, že chce dcera studovat v Irsku, se dozvěděl pouze po telefonu, nijak toto s ní nekonzultoval. K dnešnímu ústnímu jednání se však bez omluvy nedostavil, ačkoliv tento termín vzal při posledním jednání na vědomí. Žalobkyně doložila, jaké má v současné době náklady spojené s dopravou i s pobytem v Irsku včetně studia. Doložila i podmínky pobytu s tím, že uváděla, že netuší, v jakém oboru je žalovaný zaměstnán. Své výdaje dosud hradí z finančních prostředků, které jí poskytuje matka a z výživného od otce. 2. Ze spisu Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 19 P 68/2013 bylo zjištěno, že původně byla rozsudkem ze dne 30. 6. 2015 č.j. [číslo jednací] schválena dohoda rodičů, jíž se otec zavázal platit na tehdy nezletilou [jméno] částku 2 500 Kč od 1. 7. 2015 k rukám matky, vždy do 20.dne v měsíci, přičemž dalším rozsudkem OS v [obec] ze dne 12. 12. 2019 č.j. [číslo jednací], jenž nabyl právní moci dne 28. 1. 2020, bylo otci uloženo přispívat na její výživu s účinností od 1. 9. 2019 částkou 3 600 Kč měsíčně beze změn podmínek splatnosti a dále bylo rozhodnuto o nedoplatku výživného. Z tohoto rozsudku vyplývá, že v té době žalobkyně studovala [ulice] školu [anonymizováno] v [obec], otec byl v té době u zaměstnavatele 12 let a měl příjem 30 420 Kč měsíčně čistého, přičemž u téhož zaměstnavatele pracuje i v současné době a jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 35 248 Kč. 3. Podle § 913 odst. 1 o.s.ř. při určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodnění potřeby oprávněného, jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 4. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že naposledy bylo o výživném pro tehdy nezletilou [celé jméno žalobkyně] rozhodováno v roce 2019, přičemž od této doby se podstatným způsobem změnily poměry žalobkyně, která v současné době studuje a připravuje se na zaměstnání v zahraničí, její potřeby jsou zajišťovány ze strany matky a výživného poskytovaného otcem, u otce se jeho příjmy zvýšily, přičemž nemá již další vyživovací povinnosti, má však poměrně značné výdaje s ohledem na hypotéku na dům, v němž sám bydlí. Na druhou stranu nelze přehlédnout, že žalobkyně si studium v zahraničí vybrala sama, bez konzultace s žalovaným, přičemž si musela být vědoma nákladů, které jsou s tímto studiem spojeny, včetně dopravy a ubytování. S přihlédnutím k jejím současným skutečným a odůvodněným potřebám a zjištěným výdělečným poměrům žalovaného dospěl soud k závěru, že odpovídajícím výživným v dané věci je částka 5 000 Kč, a to s ohledem na shora uvedená zákonná hlediska, a v tomto směru soud žalovanému zvýšil výživné na žalobkyni s účinností od 1. 9. 2023, kdy začala studovat na současné škole a navýšily se tak její potřeby. Tímto rozhodnutím pak byl v příslušných částech změněn shora citovaný rozsudek zdejšího soudu ze dne 12. 12. 2019 při nezměněných podmínkách splatnosti. 5. Pokud tak vznikl nedoplatek v celkové výši 4 200 Kč za období od 1.9.2023 do 30.11.2023, bylo otci uloženo jej uhradit v přiměřené lhůtě 3 měsíců. 6. Výrok o nákladech řízení pak odpovídá ust. § 23 z.ř.s..