37 C 169/2023-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se žalobou podanou dne 17.7.2023 domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči svému synovi. Uvedl, že naposledy byla vyživovací povinnost upravena rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 29.10.2015, č.j. [číslo jednací]. Uvedl, že syn ukončil studium na střední škole a od 1.9.2023 nastoupil do zaměstnání. Z toho důvodu je syn schopen se již sám živit a není důvod hradit výživné. 2. Žalovaný ve svém podání, doručeném soudu dne 29.8.2023, které je vedeno pod sp. zn. [spisová značka], potvrdil, že úspěšně složil maturitní zkoušky, k dalšímu studiu se nechystá, od 1.9.2023 nastupuje do zaměstnání a žádá o ukončení vyživovací povinnosti od svého otce. 3. Na daný spor je nutné aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., a to § 911, dle kterého výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 4. Ze shodných tvrzení účastníků a rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 29.10.2015 č.j. [číslo jednací], tedy vyplývá, že žalovaný je synem žalobce, na kterého mu bylo soudem určeno výživné. Žalovaný potvrdil, že nárok na výživné již zanikl, kdy ukončila přípravu na budoucí povolán. Bylo tedy prokázáno, že žalovaný již není osobou oprávněnou k poskytování výživného ze strany otce, a proto soud vyživovací povinnost s účinností od 1.9.2023 zrušil. 5. Žádný z účastníků nepožadoval přiznání nákladů řízení, objektivně žádnému z nich žádné náklady ani nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku II. uvedeno.