15 C 202/2024-19 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 5. 8. 2024 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovanou dne 25. 5. 2023 uzavřel smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky, prostřednictvím klientské zóny za doložení souhlasu s inkasem a potvrzením o verifikační platbě. Úroky z úvěru měly být žalovanou hrazeny v měsíčních splátkách po 3 000 Kč, vždy k 15 dni v měsíci. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 2. 2024. Na základě porušení smluvních povinností žalobce zaslal žalované upomínky, a to dne 20. 3. 2024 a 5. 4. 2024. Vzhledem k tomu, že na ně žalovaná nereagovala, přistoupil žalobce k zesplatnění úvěru a vyzval žalovanou k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku, nákladů na upomínky a nákladů právního zastoupení. Dále žalobce uvedl, že před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti a odkazuje na přílohu smlouvy o úvěru, kde je uveden detailní rozbor posouzení úvěruschopnosti.2. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila a k žalobě se nevyjádřila. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalované doručeno s účinky doručení ke dni 25. 10. 2024. . Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované a podle obsahu spisu v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř..3. Podle § 2395 občanského zákoníku dle zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.4. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnost přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Žalobce prokazoval svá skutková tvrzení listinnými důkazy, a to smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 5. 2023, potvrzením o vyplacení úvěru, potvrzením o zaplacení verifikační platby, upomínkou ze dne 20. 3. 2024 (email), upomínkou ze dne 5. 4. 2024 (email), dokladem o posouzení úvěruschopnosti žalované, dopisem o zesplatnění úvěru a výzvou k úhradě, předžalobní výzvou ze dne 21. 7. 2024.9. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobcem byla dne 25. 5. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 30 000 Kč vyplatí na účet žalované. Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky a detailu pohybu – bezhotovostní platba soud zjistil, že došlo k vyplacení úvěru v souladu s úvěrovou smlouvou.10. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. Žalobce zejména nedoložil žádná potvrzení o výdělku žalované a nedoložil žádné konkrétní další výdaje. Rozhodně nelze uvěřit tomu, že výdaje žalované na úhradu životních potřeb a výživu dvou dětí jsou tvořeny pouze náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč a splátkami poskytovaného úvěru a že finanční zůstatek činí 8 649 Kč.11. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, žalobce si od žalované vyžádal informace týkající se jeho příjmů, ale soudu nebyly žádné doklady o příjmech žalovaného předloženy. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalované. V hodnocení klienta bylo uvedeno, že náklady bydlení činí 3 000 Kč. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), popř. příspěvky na tyto náklady hrazené spolužijící osobou, lze doložit poměrně snadno. Nelze uvěřit ani skutečnosti, že žalovaná s vyživovací povinností ke 2 dětem nemá žádné další měsíční výdaje, krom částky 3 000 Kč na bydlení a částky 3 000 na splátky. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do formuláře právního předchůdce žalobkyně k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.12. Lze tedy uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 30 000 Kč. Žalobce v žalobě tvrdil, že na jistinu nebylo nic uhrazeno. Nicméně poukázal, že žalovaná byla rovněž povinna splácet úrok z úvěru měsíčními splátkami 3 000 Kč. Do prodlení se dostala se splátkou splatnou 15. 2. 2024. To znamená, že předcházející splátky řádně uhradila, s ohledem na sjednaný splátkový kalendář se jedná o 8 splátek, tedy částku 24 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, soud započet poskytnuté plnění na úhradu dlužné jistiny a žalované uložil k úhradě pouze zbývající částku 6 000 Kč. . O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 obč. zák. a sazba byla stanovena v souladu s vyhl. 351/2013 Sb.13. Ve zbývajících nárocích soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti uzavřené smlouvy, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. S ohledem na absolutní neplatnost uzavřené smlouvy soud zamítl nárok na úhradu částky 24 000 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení, které žalovaná fakticky uhradila. Zároveň soud zamítl i nárok na úhradu částky 1 000 Kč za náklady spojené s uplatněním pohledávky.14. Ve věci měla žalovaná převážný procesní úspěch. Vzhledem k tomu, že jí žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.