34 C 23/2024-22 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 633,64 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, . – dále jen „, jméno FO, “) uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , ve které se , jméno FO, zavázala poskytnout žalovanému kreditní kartu s úvěrovým limitem do 22 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky, přičemž minimální splátka byla stanovena jako 5% čerpaného úvěru. Výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z účtu. , jméno FO, otevřela žalovanému úvěrový účet č. , č. účtu, a vydala žalovanému kreditní kartu. Ovšem žalovaný porušil své smluvní závazky tím, že poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas. , jméno FO, prohlásila úvěr ke dni 31. 8. 2022 za okamžitě splatný. , jméno FO, před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, které individuálně vyhodnotila, a to v souladu s platnými schvalovacími strategiemi , jméno FO, a v souladu s principem obezřetného úvěrování. Dále osobu žalovaného prověřila v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi , právnická osoba, . Při hodnocení úvěruschopnosti porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě statistických dat z ČSÚ. Na základě tohoto prověřování , jméno FO, dospěla k závěru, že žalovaný byl úvěruschopný. Pohledávka za žalovaným byla nejprve postoupena na společnost I-Xon a.s. a poté postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023. Postoupení bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že , jméno FO, před uzavřením smlouvy o úvěru řádně neprověřila jeho úvěruschopnost, když vycházela pouze z údajů, které jí on sám poskytl. , jméno FO, si nevyžádala žádné potvrzení o výši jeho příjmů či výdajů. , jméno FO, uvedl, že jeho měsíční příjem činí 35 000 Kč, ovšem do svého příjmu zahrnul i diety, jinak dosahoval pouze minimální mzdy. Ze svého příjmu nebyl schopen poskytnutý úvěr platit. , jméno FO, jeho příjmy a výdaje nikterak neprověřila, nenechala si doložit výplatní pásky, neoslovila jeho zaměstnavatele. Tento postup , jméno FO, je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru a v rozporu s judikaturou, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Nárok žalobkyně tedy představuje pouze bezdůvodné obohacení. Žalovaný dále uvedl, že nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení je již promlčen a navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout.3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu řádně omluvila, proto soud ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující.5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, soud zjistil, že dne 10. 12. 2012 uzavřel žalovaný s , jméno FO, smlouvu, ve které se , jméno FO, zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do určité výše a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky. Čerpání úvěru probíhalo prostřednictvím kreditní karty a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr vždy nejpozději do data splatnosti uvedeného ve výpise. Úvěrový rámec byl sjednán do 15 000 Kč, minimální splátka činila 2% z čerpaného úvěru. Roční úroková sazba pro hotovostní čerpání byla 26,28% a pro bezhotovostní čerpání 25,08%. RPSN byla 28,2%.6. Z upomínky ze dne 19. 7. 2022 soud zjistil, že , jméno FO, žalovaného upozornila na to, že u něho eviduje dluh ve výši 2 259,86 Kč a vyzvala ho, nechť tento dluh zaplatí do 1. 8. 2022. Zároveň , jméno FO, žalovaného upozornila, že nezaplatí-li dluhu ve stanovené lhůtě, může , jméno FO, přistoupit k vypovězení smlouvy.7. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty soud zjistil, že žalovaný dne 10. 12. 20212 uvedl, že žije v pronajatém domě/bytě, je svobodný, pracovní poměr má na dobu neurčitou od 8. 4. 2011, pracuje jako řidič u společnosti , právnická osoba, . a pobírá průměrný čistý měsíční příjem ve výši 35 000 Kč, celkový čistý příjem domácnosti je 60 000 Kč měsíčně. Dále uvedl, že nemá další měsíční splátky, jeho mzda nepodléhá žádným srážkám a nemá žádné děti, které by musel vyživovat. Žalovaný v žádosti uvedl a stvrdil svým podpisem, že uvedené údaje jsou pravdivé.8. Z „přehledu“ soud zjistil, že žalovaný má úvěry ve výši 34 736,60 Kč a ve výši 231 673,76 Kč, na které splácel částku ve výši 768,54 Kč a ve výši 5 105,85 Kč měsíčně.9. Z upomínky ze dne 1. 9. 2022 soud zjistil, že , jméno FO, žalovaného upozornila na zesplatnění úvěru č. , hodnota, z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek úvěrové smlouvy – prodlení s placením povinné měsíční splátky o více než 30 dnů. , jméno FO, zároveň žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu ve výši 23 547,07 Kč do 15. 9. 2022.10. Z potvrzení o aktivaci kreditní karty soud zjistil, že dne 15. 1. 2013 byla provedena aktivace kreditní karty.11. Z platební historie k úvěrovému účtu č. , hodnota, a z jednotlivých výpisů soud zjistil, že žalovaný začal čerpat poskytnuté peněžní prostředky dne 10. 12. 2012, naposledy se z úvěrového účtu strhla částka ve výši 1 608 Kč na základě platebního příkazu dne 23. 2. 2022 a poslední přijatá splátka ve výši 1 500 Kč je ze dne 21. 2. 2022.12. Z výzvy k úhradě dluhu soud zjistil, že žalobkyně dne 9. 10. 2023 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 31 773 Kč. Zároveň ho upozornila, že nezaplatí-li dluh ve lhůtě 7 dnů, obrátí se na soud.13. Smlouvami o postoupení pohledávek, jejich přílohami a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 2023 a ze dne 9. 10. 2023 bylo prokázáno, že , jméno FO, postoupila pohledávku vyplývající ze smlouvy č. , hodnota, na společnost , Anonymizováno, . a tato společnost postoupila pohledávku na žalobkyni, přičemž v obou případech bylo postoupení pohledávek žalovanému oznámeno.14. Soud neprovedl důkazy navržené žalovaným při jednání soudu dne 3. 4. 2024, neboť dospěl k názoru, že jsou nadbytečné. Dále žalobkyně soudu předložila úrokový lístek a tehdy platné produktové podmínky.15. Vzhledem k tomu, že shora uvedená smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v tehdy platném znění (dále jen „obch. zák.“) aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, na posouzení dané věci ustanovení obch. zák., v tehdy platném znění.16. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 498 obch. zák. strany mohou určit peněžní prostředky, jež jsou předmětem smlouvy, i v jiné než české měně, pokud to není v rozporu s devizovými předpisy. Pokud se strany nedohodnou jinak, je dlužník povinen vrátit peněžní prostředky v měně, v níž mu byly poskytnuty, a v téže měně platit úroky. Podle § 499 obch. zák. za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. Podle § 500 odst. 1 obch. zák. dlužník je oprávněn uplatnit nárok na poskytnutí peněžních prostředků ve lhůtě stanovené ve smlouvě. Není-li tato lhůta ve smlouvě stanovena, může dlužník tento nárok uplatnit, dokud poskytnutí úvěru některá strana nevypoví. Podle odst. 2 téhož ustanovení nestanoví-li smlouva jinou výpovědní lhůtu, může poskytnutí úvěru vypovědět dlužník s okamžitou účinností a věřitel ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena dlužníku. Podle § 501 odst. 1 věřitel je povinen dlužníku peněžní prostředky poskytnout, jestliže byl o to dlužníkem v souladu se smlouvou požádán, a to v době stanovené v požadavku, jinak bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 téhož ustanovení stanoví-li smlouva, že úvěr lze použít pouze k určitému účelu, může věřitel omezit poskytnutí peněžních prostředků pouze na plnění závazků dlužníka převzatých v souvislosti s tímto účelem. Podle § 502 odst. 1 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Podle odst. 2 téhož ustanovení v pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období. Podle § 503 odst. 1 obch. zák. závazek