35 C 3/2024-10 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky 11 870 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ) dne , datum, uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnutou částku 10 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 5 440 Kč, a to vše v pravidelných týdenních splátkách po 344 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena 5. 11. 2021. Z celkové částky 15 440 Kč zbývá k úhradě částka 8 231,62 Kč na jistině a částka 3 638,38 Kč na dlužném poplatku. Celkový dluh tedy činí částku 11 870 Kč s příslušenstvím, přičemž příslušenství tvoří zákonný úrok z prodlení z jistiny dluhu, který žalobkyně ke dni postoupení pohledávky částečně kapitalizovala, přičemž dále požaduje zákonný úrok z prodlení až do úplného zaplacení žalované částky, a úrok ve výši 18,44 % ročně za dobu od data pro úhradu celého úvěru, částečně kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem z téhož dne.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání postupem dle ust. § 115a o.s.ř., neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitek.4. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal ve sporu pasivní, soud vycházel z žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouva o spotřebitelském úvěru, smluvní podmínky, smlouva o postoupení pohledávek a seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání, předžalobní výzva s podacím lístkem) a zjistil, že dne , datum, byla sepsána mezi žalovaným, jako zákazníkem, a společností , právnická osoba, smlouva o úvěru s odkazem na ust. § 2390 občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobkyně měl na základě této smlouvy poskytnout žalovanému částku ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit poplatek ve výši 5 440 Kč, který je tvořen úrokem ve výši 2 060 Kč, částkou za zpracování úvěru 1 500 Kč a poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši 530 Kč. Dále bylo sjednáno pojištění v celkové výši 1 350 Kč. Splatnost celé částky byla sjednána na 45 týdenních splátek po 344 Kč. Z listiny nazvané Zákaznická karta bylo zjištěno zkoumání poměrů žalovaného před uzavřením smlouvy na základě výplatních pásek, kdy příjem žalovaného měl činit 15 700 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že žije v nájmu, částku hodlá využít na vybavení domácnosti a jeho měsíční výdaje činí 10 000 Kč. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní následně byla podepsána smlouva o postoupení žalované pohledávky, což bylo žalovanému oznámeno.5. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalovaným a společností , právnická osoba, byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal částku 10 000 Kč a zavázal se zapůjčiteli uhradit zpět celkem 15 440 Kč ve splátkách v hotovosti. Poplatek se skládá z úroku ve výši 2 060 Kč, administrativního poplatku za zpracování žádosti 1 500 Kč a poplatku za flexibilní splácení ve výši 530 Kč. Dále bylo sjednáno pojistné ve výši 1 350 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka přešla na žalobkyni, která tím získala aktivní legitimaci ve sporu. Soud konstatoval také upomínku žalobkyně žalovanému k zaplacení žalované částky ze dne 1. 6. 2023 s poštovním podacím lístkem. Z přehledu plateb soud zjistil splátky žalovaného.6. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Na základě uvedených zjištění a citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou je nutné posuzovat jako smlouvu spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný měl žalobci z titulu úvěru a pojistné smlouvy vrátit částku celkem 15 440 Kč. Vzhledem k tvrzení žalobkyně, která žalovaný žádným způsobem nesporoval, má soud za to, že na dluh dosud byla uhrazena částka 3 000 Kč a závazek byl platně postoupen na žalobkyni.8. Soud má ze smlouvy o úvěru za opodstatněný požadavek na vrácení dlužné jistiny, odpovídající úrok z prodlení a úrok řádný (běžící i kapitalizovaný ve výši 2 060 Kč) a pojistné ve výši 1 350 Kč. Soud však neshledal důvodným nárok na zaplacení „souhrnného poplatku“, resp. jeho části ve výši 1 500 Kč, která má připadat na pokrytí zpracování žádosti částku 530 Kč za flexibilní splácení. Toto ujednání je dle názoru soudu neplatné, protože se příčí dobrým mravům, jak je uvedené v citovaném § 580 o.z. Soud spatřuje rozpor s dobrými mravy ve výši a duplicitě těchto poplatků vůči nákladům věřitele promítnutými do kapitalizovaného úroku. Jak je soudu známo z jeho úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobkyní v obdobných věcech, výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše zapůjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o zápůjčce, aby znesnadnil spotřebiteli možnost porovnání nákladů půjčky a vyloučil bezhotovostní podobu transakce, která by jednak byla finančně dostupnější, jednak by předpokládala zájem pouze těch klientů, kteří mají exekucemi nezatížený bankovní účet. Soud tedy nemohl nárok na odměnu za inkaso splátek žalobkyni dle žaloby přiznat.9. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobu zamítl co do poplatku ve výši 2 030 Kč celkem a uložil žalovanému úhradu požadované jistiny ve výši 8 231,62 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši za dobu od 3. 4. 2022, kdy marně uplynula lhůta pro úhradu splátky (úrok byl žalobkyní částečně kapitalizován); a dále úrok ve výši 18,44 % ročně z částky jistiny Kč za dobu od 29. 7. 2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 481,82 Kč, přičemž tato částka představuje 65,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82,9 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17,1 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 870 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.