36 C 268/2024-19 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 26. 4. 2024 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 13 009,97 Kč (správně: 12 575,97 Kč – náklady s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč jsou příslušenstvím pohledávky) s příslušenstvím s tvrzením, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále také jen „původní věřitel“ či „, právnická osoba, “), uzavřel se žalovaným dne 12. 1. 2022 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti , právnická osoba, vrátit úvěrovou částku spolu s příslušenstvím (smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, inkasní poplatek a náklady na vyhodnocení úvěru ve výši celkem 17 184 Kč), takto celkem 37 184 Kč, do 12. 3. 2023, ve splátkách po 2 656 Kč měsíčně. Žalovaný sjednanou úvěrovou částku neuhradil řádně a včas, na závazek zaplatil pouze 19 780 Kč, tj. 7 splátek (bylo započteno na jistinu v rozsahu 9 800,51 Kč a na příslušenství v rozsahu 9 979,49 Kč), tímto mu podle Smlouvy vznikla povinnost zaplatit společnosti , právnická osoba, mj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 převedena na žalobce s účinností k témuž dni; celková hodnota pohledávky vůči žalovanému činila ke dni postoupení 28 547,45 Kč a sestávala z: nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 199,49 Kč a příslušenství (smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši aj.), smluvní pokuty ve výši 5 529,12 Kč. Žalobce po zvážení všech okolností případu a s ohledem na osobu žalovaného neuplatnil zde vůči žalovanému sankční poplatky, paušální náklady vymáhání, část smluvní pokuty aj. a požaduje po žalovaném z dané pohledávky zaplacení: jistiny 10 199,49 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 274,68 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 200 Kč, náklady vyhodnocení úvěru 1 186,97 Kč, inkasní poplatek 1 542,86 Kč, postoupený smluvní úrok 520,87 Kč (za dobu 13. 3. 2023 – 1. 11. 2023), nad rámec postoupeného příslušenství pohledávky dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 976,64 Kč za dobu 13. 3. 2023 – 1. 11. 2023, zákonný úrok z prodlení z jistiny 10 199,49 Kč za dobu od 7. 12. 2023 do zaplacení, smluvní pokutu 2 376,48 Kč (0,1 % denně z částky 10 199,49 Kč za dobu 13. 3. 2023 – 31. 10. 2023) a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho.2. Stanovisko žalovaného k žalobě nebylo zjištěno, žalovaný vyjádření k žalobě nepodal, k ústnímu jednání konanému soudem k projednání žaloby se nedostavil, svou neúčast neomluvil, nepožádal o odročení jednání; žalobce, resp. jeho právní zástupce se z neúčasti u jednání soudu omluvil a navrhl projednání věci ve své nepřítomnosti na podkladě dříve zaslaných listinných dokladů. Soud jednal a rozhodl ve věci samé v nepřítomnosti účastníků řízení podle § 101 odst. 3 o. s. ř. na podkladě důkazů doložených žalobcem.3. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen “zákon”)(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.4. Podle § 87 odst. 1 zákona:(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru obsahuje úpravu soukromoprávní sankce pro případ, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr i tehdy, pokud existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tyto pochybnosti přitom musejí mít dostatečnou závažnost a aktuálnost. Sankce je uplatňována pouze tehdy, kdy poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, ačkoli věděl o důvodných pochybnostech o úvěruschopnosti spotřebitele, případně tyto pochybnosti nezjistil, ačkoli tak měl učinit. Důvodem pro uplatnění soukromoprávní sankce by nemělo být pouhé formální porušení povinnosti věřitele, které na výsledek posouzení úvěruschopnosti nemělo reálný dopad (poskytovatel si nezjistil či neověřil určitou skutečnost, ale kdyby tak učinil, výsledek by byl v zásadě stejný). Důsledkem je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností.5. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.5. Listinnými doklady předloženými k důkazu žalobcem, a to žádostí o úvěr a smlouvou o úvěru, oboje ze dne 12. 1. 2022, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výzvami k úhradě dlužné částky , právnická osoba, vůči žalovanému, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi uvedenou společností a žalobcem dne 6. 12. 2023 s přílohami, oznámením žalobce žalovanému ze dne 2. 1. 2024 o postoupení pohledávky, z upomínek žalobce žalovanému včetně předžalobní upomínky právního zástupce žalobce žalovanému a dokladů o doručování, má soud za osvědčené, že , právnická osoba, a žalovaný vedli jednání směřující k uzavření smlouvy o úvěru podléhající úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením Smlouvy byl poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen způsobem stanoveným v § 86 zákona posoudit úvěruschopnost žalovaného.6. Z informací, které měl údajně poskytovatel úvěru k dispozici před sjednáním smlouvy, plyne, že žalovaný v době jednání o uzavření smlouvy dne 12. 1. 2022 měl být poživatelem důchodu ve výši 13 335 Kč (nedoloženo), s náklady na bydlení 1 000 Kč (nedoloženo), na dopravu, jídlo a jiné osobní náklady 3 860 Kč, se srážkami z příjmu 1 504 Kč, tj. měsíčně s výdaji celkem 6 424 Kč, kdy mělo zbývat 6 911 Kč na splácení požadovaného úvěru. Z údajů o příjmu žalovaného, byl-li jím jen důchod v uvedené výši (nebyly přitom předloženy žádné doklady k tomu, že žalobce výši důchodu ověřil), při úvaze o skutečných finančních nárocích na základní životní potřeby jedince (bydlení a s tím spojené výdaje – částka 1 000 Kč je krajně nepravděpodobná a nevěrohodná, potraviny, oblečení, prostředky hygieny apod. – 3 860 Kč/měsíc, tj. cca 130 Kč/den na všechny uvedené potřeby), plyne, že zde byla na místě zřejmá pochybnost o schopnosti žalovaného splácet dluh ze smlouvy vůči poskytovateli úvěru, bude-li uzavřena a podle ní plněno.7. Soud má za to, že v posuzovaném případě původní věřitel ze závazku, , právnická osoba, , pokud poskytl žalovanému úvěrovou částku podle ujednání mezi nimi dokladovaném výše uvedenou dokumentací (viz odst. 5 odůvodnění), postupoval v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona, smluvní ujednání je neplatné a žalovaný je povinen vrátit žalobci jako postupníku z dané pohledávky poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z dokladů žalobce a jeho tvrzení plyne, že žalovaný od poskytovatele úvěru převzal hotovost ve výši 20 000 Kč při jednání o smlouvě, z nichž dosud splatil 19 7