38 C 360/2024-24 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela po ověření jeho identity a prověření jeho schopnosti splácet úvěr dne 27. 7. 2023 prostřednictvím webového rozhraní, po zaslaní ověřovací platby ve výši 1 kč, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které se zavázala zaslat žalovanému částku až do výše 20 000 Kč. Žalovaný neplnil svou povinnost úvěr řádně splácet. Žalobkyně požaduje kromě úhrady jistiny ve výši 18 000 Kč také smluvní úrok ve výši 7 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 412 Kč.2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 27. 7. 2023 (č.l. 10-11) zjistil, že žalobkyně jako věřitel se zavázala žalovanému jako dlužníkovi (ve smlouvě označenému jako úvěrovaný) poskytnout na účet č. , č. účtu, peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až 20 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně, RPSN činí 5 521,72 %. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr tak, že bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách smluvní úrok ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti, a jistinu úvěru splatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. V článku IV. byly upraveny další náklady spojené s prodlením při splácení, mimo jiné poplatek za účelně vynaložené náklady upomínání, smluvní pokuta a zákonný úrok z prodlení. V části podpisy není u jména žalovaného uveden podpis. Z výpisu z účtu žalobkyně (č.l. 13) bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla dne 27. 7. 2023 odeslána částka 10 000 Kč, dne 28. 7. 2023 (č.l. 14) částka 2 000 Kč, dne 31. 7. 2023 (čl. 15) částka 3 000 Kč a dne 1. 8. 2023 (č.l. 14) částka 3 000 Kč. Z oznámení o zesplatnění ze dne 26. 11. 2023 (č.l. 17) soud zjistil, že žalovaný byl informován o zesplatnění svého dluhu ke dni 26. 11. 2023 a vyzván k uhrazení částky 50 057 Kč. Z předžalobní výzvy (č.l. 18) ze dne 12. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 53 550,82 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 12 922 Kč, žalobkyně doložila i podací lístek (č.l. 19). Soud též konstatoval kopii občanského průkazu žalovaného (čl. 20-21) a průkazu zdravotního pojištění (č.l. 20-21).4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.9. Soud má za zjištěné, že žalobkyně na základě úvěrové smlouvy ze dne 27. 7. 2023 č. , číslo, odeslala na účet žalovaného č. , č. účtu, celkem částku 18 000 Kč, což doložila výpisy z účtu. Žalovaný se zavázal platit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny úvěru, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, na svůj dluh neuhradil ničeho. Úvěr tak byl ke dni 26. 11. 2023 zesplatněn, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 26. 11. 2023, v němž byl vyzván k zaplacení dlužné částky v celkové výši 50 057 Kč. Žalovanému byla též zaslána předžalobní výzva ze dne 12. 4. 2024.10. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci , spisová značka, (, Anonymizováno, v. , jméno FO, a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , spisová značka, , by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.11. V projednávané věci nebylo nijak doloženo, zda a jakým způsobem žalobkyně aktivně zjišťovala úvěruschopn