12 C 360/2024-22 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání částky 26 041 Kč, která představuje dluh ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 27. 11. 2013 mezi právním předchůdcem žalobce (firmou , právnická osoba, ) a žalovaným. Na odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný se zavázal touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 27 541 Kč, což je v hotovosti vyplacená půjčka 15 000Kč a poplatek 12 541 Kč. Poplatek je tvořen kapitalizovanými úroky za půjčené peněžní prostředky, odměnou za administrativní činnost a za hotovostní inkaso sjednaných splátek Žalovaný se zavázal 27 541 Kč uhradit v 60 splátkách po 460 Kč týdně. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce zaplatil 1 500 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek.Žalobce žádá přiznání 14 183,04 Kč na jistině, 11 857,96 Kč na poplatku a dále přiznání kapitalizovaných smluvních úroků (19,98 % ročně) od 22. 1. 2015 do 27. 9. 2023 ve výši 24 960,80 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 12.12.2013 do 27.9.2023 ve výši 11 344,40 Kč a dále smluvních i zákonných úroků od 28.9.2023 do zaplacení.Smlouvou ze dne 21. 9. 2023 postoupila společnost , právnická osoba, tuto pohledávkuza žalovaným žalobci.Právní subjektivita žalobce byla doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze.2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).3. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/64 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení obč. zák. č. 40/64 Sb.Podle § 657 obč. zák. č. 40/64 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto obč. zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.Podle § 9 odst.1 zákona č.145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.Podle § 1 tohoto zákona se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o půjčce č. , číslo, , že byla uzavřena dne 27.11.2013 mezi společností , právnická osoba, a žalovaným ohledně poskytnutí půjčky ve výši 15 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 12 541 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že poplatek je vypočten jako „součet následujících kalkulačních položek“: úrok 1 916 Kč, administrativní činnost 2 850 Kč a hotovostní inkaso splátek 7 775 Kč. Celkovou částku 27 541 Kč měl žalovaný splácet v 60 splátkách po 460 Kč týdně počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný, že mu částka 15 000 Kč byla předána v hotovosti.V článku 3 smluvních podmínek smlouvy o půjčce je sjednána úroková sazba z půjčky ve výši 19,98 % ročně s tím, že pokud dojde ve smyslu článku 20 smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. V článku 11 těchto smluvních podmínek pak účastníci dohodli, že v případě, kdy žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Podle článku 20 je smlouva uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazené celkové dlužné částky.5. Z listiny označené zákaznická karta, s datem 27.11.2013 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí půjčky 15 000 Kč a uvedl zde, že je zaměstnaný s příjmem 11 800 Kč měsíčně, další příjmy domácnosti jsou zde uvedeny 9 000 Kč měsíčně, nájem 7 000 Kč měsíčně, výdaje na domácnost a telefon 3 200 Kč a jiné závazky 2 400 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 21.9.2023 se seznamem postoupených pohledávek a z oznámení firmy , právnická osoba, žalovanému o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , číslo, žalobci. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalovanému z 30.7.2024, žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu ze smlouvy č. , číslo, ve výši 65 736,43 Kč nejpozději do 14. 8. 2024.7. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce při hodnocení schopnosti žalovaného splácet poskytnutou půjčku nepostupoval s dostatečnou péčí, jak mu ukládá shora citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, nýbrž poměry žalovaného zkoumal pouze formálně, což vyplývá z údajů obsažených v tzv. zákaznické kartě. Z měsíčního příjmu žalovaného 11 800 Kč byla počítána částka na měsíční výdaje včetně nájmu 10 200 Kč, což je částka, která neodpovídá potřebám dospělého člověka, který bydlí v nájmu a ještě splácí měsíčně dalších 2 400 Kč. Rovněž položka další čisté příjmy domácnosti 9 000 Kč není žádným způsobem doložena. Není zřejmé, jakým způsobem a zda vůbec právní předchůdce žalobce uvedené údaje ověřil. Tyto údaje svědčí o nedostatečném, zcela formálním, účelovém přístupu k hodnocení platební schopnosti žalovaného.8. Z uvedených důvodů je tedy smlouva účastníků o půjčce č. , číslo, ze dne 27.11.2013 neplatná. Pokud právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobci vydat.9. Podle § 451 občanského zákoníku č.40/1964 Sb. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.Ve smyslu tohoto ustanovení občanského zákoníku bylo tedy žalovanému uloženo zaplatit žalobci (po postoupení pohledávky) to, oč se plněním z neplatné smlouvy obohatil. Z prohlášení žalovaného v předmětné smlouvě má soud za prokázané, že ve prospěch žalovaného byla poskytnuta částka 15 000 Kč. Po zaplacení 1 500 Kč tak zbývá k úhradě 13 500 Kč a v této části bylo tedy žalobě vyhověno.10. Podle § 517 obč. zákoníku č.40/1964 Sb. byly žalobci přiznány z přisouzené částky také úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě k plnění z 30. 7. 2024. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., žalobce žádal přiznání úroků ve výši 8,05 % ročně.11. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné smlouvy o půjčce byla žaloba ohledně ostatních uplatněných nároků zamítnuta.12. Oba účastníci měli ve věci pouze částečný úspěch, žalovaný měl úspěch převažující, měl by ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.