15 C 237/2024-17 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 5. 8. 2024 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 21 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovanou dne 11. 1. 2024 uzavřel smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky, prostřednictvím klientské zóny za doložení souhlasu s inkasem a potvrzením o verifikační platbě. Úroky z úvěru měly být žalovanou hrazeny v měsíčních splátkách po 4 000 Kč, vždy k 15 dni v měsíci. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 2. 2024. Na základě porušení smluvních povinností žalobce zaslal žalované upomínky, a to dne 20. 2. 2024 a 5. 3. 2024. Vzhledem k tomu, že na ně žalovaná nereagovala, přistoupil žalobce k zesplatnění úvěru a vyzval žalovanou k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku, nákladů na upomínky a nákladů právního zastoupení, a to dopisem ze dne 21. 7. 2024. Dále žalobce uvedl, že před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti a odkazuje na přílohu smlouvy o úvěru, kde je uveden detailní rozbor posouzení úvěruschopnosti.2. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila a k žalobě se nevyjádřila. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalované doručeno s účinky doručení ke dni 9. 12. 2024. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované a podle obsahu spisu v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř..3. Podle § 2395 občanského zákoníku dle zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.4. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnost přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Žalobce prokazoval svá skutková tvrzení listinnými důkazy, a to smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 1. 2024, předsmluvními informacemi, potvrzením o vyplacení úvěru, potvrzením o zaplacení verifikační platby, upomínkou ze dne 20. 2. 2024, vyhotovením odeslaného emailu, druhou upomínkou ze dne 5. 3. 2024, vyhotovením odeslaného emailu, dopisem ze dne 21. 7. 2024 s oznámením o zesplatnění úvěru vč. předžalobní výzvy ze dne 21. 7. 2024 a podacím lístkem, přehledem úhrad. Ze zprávy ČSOB ze dne 27. 11. 2024 soud zjistil, že platba ve výši 20 000 Kč byla na účet žalované č. , č. účtu, připsána od VS , var. symbol, od společností , Jméno žalobce, . dne 12. 1. 2024.9. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobcem byla dne 11. 1. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč tak, že částku ve výši 20 000 Kč vyplatí na účet žalované. Z vyjádření ČSOB bylo nesporně prokázáno, že žalobce vyplatit uvedenou částku na její bankovní účet v souladu s uzavřenou smlouvou.10. Z přílohy č. 1 úvěrové smlouvy, týkající se posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že věřitel vycházel z příjmu 19 577 Kč, nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč a splátky poskytovaného CFIG úvěru 4 000 Kč a vypočetl finanční zůstatek 12 577 Kč. V dané věci žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, žalobce si od žalované vyžádal informace týkající se jeho příjmů, ale soudu nebyly žádné doklady o příjmech žalovaného předloženy. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalované. V hodnocení klienta bylo uvedeno, že náklady bydlení činí 3 000 Kč. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), popř. příspěvky na tyto náklady hrazené spolužijící osobou, lze doložit poměrně snadno. Nelze uvěřit ani skutečnosti, že výdaje žalované jsou tvořeny pouze náklady na bydlení. Žalobce vůbec nezohlednil nějaké výdaje na úhradu životních potřeb žalované. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do formuláře právního předchůdce žalobkyně k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.11. Lze tedy uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy, a to s ohledem na § 87 zákona o spotř. úvěru. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Dle tvrzení žalobce, které žalovaná nijak nezpochybnila, nebyla na úhradu poskytnutého spotřebitelského úvěru uhrazena žádná částka. Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 20 000 Kč.. O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 obč. zák. a sazba byla stanovena v souladu s vyhl. 351/2013 Sb.12. Ve zbývajícím nároku na úhradu částky 1 000 Kč jako poplatku za odeslané upomínky soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti uzavřené smlouvy, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.13. Ve věci měl žalobce procesní úspěch v podstatné výši svého nároku, a proto mu soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 840 Kč, odměny za právní zastoupení za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) po 300 Kč § 14b o.s.ř. a na náhradu paušálních výdajů bylo přiznáno za každý uvedený úkon právní služby 100 Kč. Soud postupoval dle § 14b o.s.ř., protože ze soudní praxe mu je známo, že žalobce opakovaně podává žaloby na úhradu závazků ze smluv o spotřebitelském úvěru s téměř totožným textem. Na náhradu za DPH bylo přiznáno 21 % z částky 1 200 Kč, tj. 252 Kč. Celkem činí náklady řízení částku 2 292 Kč.