34 C 134/2024-41 — Okresní soud v České Lípě

Manželka podala ke zdejšímu soudu dne , datum, návrh na rozvod manželství s odůvodněním, že manželé spolu nežijí od května 2004 a jejich manželství neplní žádnou funkci.Manžel se k návrhu na rozvod nevyjádřil. Návrh a předvolání k jednání, které se ve věci konalo, mu bylo doručeno prostřednictvím dožádaného slovenského soudu dnem , datum, na adresu Oblastní Charita, , adresa, . Ačkoliv byl manžel k jednání řádně a včas předvolán, k jednání se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o odročení jednání, proto soud ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.Vzhledem k tomu, že manžel je občanem , Anonymizováno, republiky a projednávaná věc tedy obsahuje cizí prvek, soud nejprve řešil otázku, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí o rozvodu tohoto manželství. Jelikož , adresa, i , Anonymizováno, republika jsou členskými státy Evropské unie, je třeba přímo aplikovat nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne , datum, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále jen „Nařízení“). Podle kapitoly I článku 1 odst. 1 písm. a) Nařízení se toto nařízení bez ohledu na druh soudu vztahuje na občanskoprávní věci týkající se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné. Dle kapitoly II. oddílu 1 článku 3 písm. a), bod v) Nařízení ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudu toho členského státu, na jehož území má navrhovatel obvyklý pobyt, pokud zde pobýval nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka dlouhodobě bydlí v České republice (od roku 2005), je dána pravomoc českých soudů k rozvodu jejich manželství. Rozvod manželství se pak řídí českým právním řádem dle § 49 odst. 1 a dle § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, když osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem.Z předložených důkazů (oddacího listu, výpisu z ISZR) soud zjistil, že manželka je občankou České republiky, manžel je občanem , Anonymizováno, republiky. Manželé uzavřeli manželství dne , datum, před Obecním úřadem v , Anonymizováno, , na , Anonymizováno, , v manželství se narodil syn, který je již zletilý. Manželka uvedla, že s manželem nejprve žila na , Anonymizováno, . V roce 2001 od manžela odešla, neboť byl hodně žárlivý a v nadměrné míře užíval alkohol. V roce 2005 se přestěhovala do České republiky. Naposledy o manželovi slyšela v roce 2002.Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, manželství účastníků může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozvod manželství ve smyslu ustanovení § 755 zák. č. 89/2012 Sb. Manželé spolu déle jak 20 let nežijí ve společné domácnosti, společně nehospodaří, ani se nestýkají. S ohledem na délku tohoto odcizení má soud za to, že jejich manželství je pouze formálním svazkem, který neplní žádný účel. Za těchto okolností soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno a nelze již očekávat obnovení manželského soužití, proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění, podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve statusových věcech manželských a partnerských.