34 C 166/2025-17 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 575 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že zjistila, že automobil se zdvihovým objemem válců nad 2 500 cm³, reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, , jehož provozovatelem byl žalovaný, nemělo v období od 24. 10. 2023 do 15. 4. 2024 sjednané pojištění odpovědnosti, ačkoliv tato povinnost je za období do 31. 3. 2024 stanovena zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), a za období od 1. 4. 2024 zákonem č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“). Výše příspěvku činí 93 Kč za každý den, kdy vozidlo nebylo pojištěno (175 dnů), tj. celkem 16 275 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požaduje náklady na vymáhání příspěvku ve výši 300 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 občanského zákoníku.Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem , Anonymizováno, . Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat, a v kladném případě, zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo , hodnota, odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaný zdržoval na území České republiky, na adrese , adresa, , došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu.Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní jsou dostačující a žalobkyně již v žalobě sdělila, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez jednání, soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovanému bylo usnesení doručeno ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 14. 7. 2025. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil, soudu nic netvrdil ani nedoložil.Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že automobil se zdvihovým objemem válců nad 2 500 cm³, reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, , jehož provozovatelem/vlastníkem byl v předmětném období dle kupní smlouvy ze dne 18. 10. 2023 žalovaný, neměl v období od 24. 10. 2023 do 15. 4. 2024 (celkem 175 dnů) sjednané pojištění ve smyslu zák. č. 168/1999 Sb. a zák. č. 30/2024 Sb. Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení zákonného příspěvku ve výši 16 275 Kč (175 dnů x 93 Kč) a k úhradě nákladů na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč ve lhůtě do 60 dnů od doručení výzvy výzvou ze dne 27. 6. 2024. Žalovaný ve stanovené lhůtě příspěvek nezaplatil, proto ho žalobkyně k zaplacení opět vyzvala upomínkami a předžalobní výzvou ze dne 18. 11. 2024.Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. jsou vlastník a provozovatel tuzemského vozidla společně a nerozdílně povinni zaplatit , Anonymizováno, příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. provozovatel tuzemského vozidla zaplatí Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše denního příspěvku je stanovena § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 5 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb. Výše poplatku na vymáhání příspěvku je stanovena v § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. a v § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. Žalovaný, který provozoval/vlastnil předmětné vozidlo bez pojištění odpovědnosti, je dle shora uvedeného ustanovení povinen uhradit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s citovaným zákonem. Výše příspěvku je dána součinem příslušné denní sazby pro daný druh vozidla a počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, tedy v daném případě 93 Kč x 175 dnů. Výzvy k zaplacení příspěvku byly žalovanému zaslány, žalovaný však ani v zákonem stanovené šedesátidenní lhůtě zákonný příspěvek neuhradil. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl. Žalobkyni dále náleží ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, úrok z prodlení, jehož výše se odvíjí od nařízení vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 a ve znění účinném od 1. 1. 2025, odměna ve výši 1 000 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve výši 2 x 300 Kč, 1 x 400 Kč), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč.