34 C 329/2024-16 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 56 346,64 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mu na základě smlouvy o dodávce elektřiny dodávala elektrickou energii na adresu odběrného místa , adresa, . Žalobkyně vyúčtovala nedoplatek za dodanou elektrickou energii za období od 11. 5. 2023 do 13. 10. 2023 na částku 55 866,64 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala dvakrát upomínkou k zaplacení dohodnuté platby za elektřinu, za kterou si účtuje částku 2 x 240 Kč v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami dodávky elektřiny. Žalovaný dlužné částky dosud neuhradil, ačkoliv k tomu byla vyzván předžalobní upomínkou ze dne 23. 7. 2024.2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem , Anonymizováno, . Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat, a v kladném případě, zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo , hodnota, odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaný zdržoval na území České republiky, na adrese , adresa, , došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu.3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).4. Soud provedl následující listinné důkazy. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny soud zjistil, že dne 9. 5. 2023 účastníci uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému na adrese odběrného místa , adresa, , elektrickou energii a žalovaný se zavázal za dodanou elektrickou energii žalobkyni zaplatit dohodnutou cenu. Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že v období od 11. 5. 2023 do 13. 10. 2023 vznikl žalovanému nedoplatek za odebranou elektřinu ve výši 55 866,64 Kč (splatnost dne 8. 11. 2023). Z upomínek ze dne 24. 7. 2023 a 11. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného dvakrát vyzvala k úhradě dlužné částky za dodanou elektrickou energii. Dne 23. 7. 2024. 2024 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka, do dnešního dne žalovaný ničeho neuhradil.5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovaným jako odběratelem byla uzavřena ve smyslu § 50 odst. 2 zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v platném znění, smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou zavazuje dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Žalobkyně prokázala uzavření smlouvy i dodávku elektřiny, přičemž žalovaný svoji povinnost uhradit za dodanou elektřinu dohodnutou cenu nesplnil, a dluží tak žalobkyni částku 56 345,64 Kč včetně nákladů na výzvy k zaplacení. Soud shledal, že náklady za výzvu jsou odůvodněné a částka 240 Kč za upomínku je přiměřená s ohledem na vynaložené náklady (poštovné, cena obálky, cena za tisk a papír, mzdové náklady). Uvedené částky žalovaný doposud neuhradil, proto soud žalobě vyhověl. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z jednotlivých částek ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 613,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 255 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 3 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 040 Kč ve výši 2 318,40 Kč.