35 C 152/2025-16 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení částky 19 915,86 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně (společnost , právnická osoba, .) dne 29. 7. 2023 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které poskytl žalované částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnutou částku 10 000 Kč, dále pevný úrok ve výši 507 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, částku 4 900 Kč, 1 385 Kč jako poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení případu a částku 1 800 Kč jako poplatek za hotovostní inkaso. Částku 18 592 Kč celkem měla žalovaná uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč do 29. 9. 2024. Žalovaná nesplácela řádně, naposledy dne 24. 9. 2023 uhradila 1 000 Kč. Marným uplynutím lhůty pro úhradu další splátky vzniklo věřiteli právo na úhradu celé zbývající části dluhu, tj. jistinu 8 821,63 Kč, úrok za sjednanou dobu úvěru 435,56 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 200 Kč, za administrativní činnost 1 186,97 Kč, a za hotovostní platbu 1 414,29 Kč. Žalobkyně s ohledem na porušení smluvní povinností žalované požaduje také úhradu smluvní pokuty ve výši 3 857,41 Kč. Příslušenství tvoří zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru ve výši 8 % ročně, který žalobkyně ke dni postoupení pohledávky částečně kapitalizovala, přičemž dále požaduje zákonný úrok z prodlení až do úplného zaplacení žalované částky z jistiny a pevného úroku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024, s účinností k 25. 10. 2024 došlo k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla před podáním žaloby dne 24. 1. 2025 o úhradu upomenut.K výzvě soudu žalobkyně doplnila ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, že před uzavřením smlouvy její právní předchůdce porovnal tvrzení žalované ohledně její majetkové a rodinné situace s doklady uvedenými ve formuláři Žádosti o úvěr (pracovní smlouva, výplatní pásky, výpis z účtu). Žalobkyně uvedla, že příjem žalované činil cca 15 473 Kč, její výdaje cca 5 500 Kč, a tedy splátky ve výši 1 328 Kč jsou jejím poměrům adekvátní.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Soud rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř., aniž nařizoval jednání, neboť účastnice neměly proti tomuto postupu námitek.S ohledem na pasivitu žalované soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní a zjistil ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 7. 2023, že ji žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, ., přílohou smlouvy č. 1 je předpis splátek. Žalovaná měla podpisem smlouvy stvrdit převzetí hotovosti ve výši 10 000 Kč a zavázat se k úhradě nákladů úvěru ve výši 1 385 Kč, které je představováno kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 507 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 385 Kč a inkasním poplatkem ve výši 1 800 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč do 29. 9. 2024. K žádosti o úvěr (srov. listinu Žádost o úvěr) měla žalovaná předložit výplatní pásky a pracovní smlouvu. Ve formuláři uvedla, že její měsíční příjem činí 15 473 Kč a pravidelné výdaje za bydlení 3000 Kč, osobní výdaje 2 500 Kč, s tím, že vyživovací povinnosti nemá. Z pracovní smlouvy je zřejmé, že žalovaná byla v době od února 2023 do prosince 2023 zaměstnána jako dělnice. Z výplatních pásek je zřejmé, že výdělek žalované činí cca 16 000 Kč. Z tabulky „historie“ žalobkyně plyne, že eviduje na dluh úhradu v celkové výši 2 400 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou a z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka přešla na žalobkyni, která tím získala aktivní legitimaci ve sporu. Smlouva nabyla účinnosti úplatou postupníka. Soud konstatoval také upomínku žalobkyně žalované k zaplacení žalované částky s poštovním dokladem.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Na základě uvedených zjištění a citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou je nutné posuzovat jako smlouvu spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná měla věřiteli z titulu úvěru vrátit částku celkem 18 592 Kč. Vzhledem k tvrzení žalobkyně, která žalovaná nesporovala, má soud za to, že na dluh bylo dosud uhrazeno 2 400 Kč.Soud má ze smlouvy o úvěru za opodstatněný požadavek na vrácení dlužné jistiny, odpovídající úrok z prodlení a úrok řádný (507 Kč, resp. 8 % ročně za dobu po splatnosti celého dluhu), i poplatek za administrativní zpracování smlouvy ve výši 1 385 Kč a vypočtenou smluvní pokutu. Soud však neshledal důvodným nárok na zaplacení poplatku ve výši 4 900 Kč za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, a částky 1 800 Kč, která má připadat na úhradu hotovostního inkasa jako stanoveného způsobu úhrady dluhu. Toto ujednání je dle názoru soudu neplatné, protože se příčí dobrým mravům, jak je uvedené v citovaném § 580 o.z. Soud spatřuje rozpor s dobrými mravy ve výši těchto poplatků. Jak je soudu známo z jeho úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobkyní v obdobných věcech, výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zcela jednoznačně se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost související s uzavřením smlouvy, či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy, aby znesnadnil spotřebiteli možnost porovnání nákladů úvěru. Z formulářové smlouvy také plyne, že dlužník ani nemá možnost volit jiný způsob úhrady dluhu než hotovostní inkaso pracovníkem věřitele, ve smlouvě není uvedeno, co ve skutečnosti poplatky představují, zejména když je zde další poplatek za zpracování smlouvy. Je to tedy věřitel, kdo zvolil tento způsob úhrady dluhu a měl by nést odpovídající náklady. Poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy tvoří většinu nákladů spotřebitelského úvěru, a proto soud považuje za obcházení zákona situaci, kdy klient v teoretické rovině hradí různé administrativní náklady úvěrujícího, který pak může prezentovat úrokovou sazbu ve výši, která je vstřícně nízká. Pokud by byl naopak souhrnný poplatek považován za úrok, dosahoval by cca 85 % jistiny, přičemž takový úrok mnohonásobně převyšuje úrok prezentovaný explicitně ve smlouvě a uplatňovaný bankami při poskytování půjček i úvěrů. Soud má tedy v souhrnu za to, že věřitel tímto způsobem obchází zákon, když zastírá dlužníku skutečnou výši nákladů úvěru. Soud tedy nemohl nárok na odměnu za poskytnutí úvěru a inkaso splátek žalobkyni dle žaloby přiznat.Co se týče zkoumání úvěruschopnosti, soud dodává, že není pravdou, že by předchůdce žalobkyně zkoumal výdaje dlužnice z výpisu z účtu, neboť žalovaná uvedla, že žádný bankovní účet nemá. V daném případě však výše celkového dluhu není v nepoměru k jejím příjmům a splátka je spíše nižší, proto soud i toto nedostatečné zkoumání akceptoval.Žaloba tedy byla zamítnuta co do částky 6 700 Kč, která představuje poplatky za hotovostní inkaso a poskytnutí úvěru.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 855,63 Kč, přičemž tato částka představuje 32,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,36 % a úspěchu žalované v rozsahu 33,64 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 915,86 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.