35 C 232/2024-31 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném 20 000 Kč a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč (za zaslání dvou upomínek). Žalobkyně uvedla, že mezi účastníky byla dne 19. 1. 2024 dálkovým způsobem uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, . Žalobkyně žalovanému poskytla částku 20 000 Kč bezhotovostně na bankovní účet a žalovaný se zavázal k úhradě 12 měsíčních splátek ve výši 4 000 Kč. Tyto splátky v celkové výši 48 000 Kč činily příslušenství dluhu, spolu s poslední splátkou měla být uhrazena také dlužná jistina ve výši 20 000 Kč (celkem tedy 68 000 Kč). Úrok byl smluven ve výši 20 % měsíčně. Žalobou požadovaná dlužná částka sestává z jistiny ve výši 20 000 Kč a 1 000 Kč jako nákladů za dvě upomínky. Žalovaný na dluh dosud neuhradil ničeho. Dne 21. 7. 2024 byla žalovanému odeslána předžalobní upomínka.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil žádným způsobem.3. Soud ve věci postupoval v souladu s ust. § 115a o.s.ř., neboť účastníci neměli námitek.4. Vzhledem k pasivitě žalovaného vycházel soud z listin připojených žalobkyní k žalobě (smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru s přílohami – předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, informace o zpracování osobních údajů, potvrzení o úhradě verifikační platby, potvrzení o vyplacení úvěrované částky, upomínky, předžalobní upomínka s poštovním podacím lístkem) a zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni dálkovým způsobem o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, které se zavázal uhradit zpět věřiteli spolu s měsíčním úrokem ve výši 20 % ve 12 splátkách vč. jednorázové úhrady jistiny dluhu ve výši 20 000 Kč spolu s poslední splátkou. Žalovaný měl odsouhlasit znění smlouvy elektronicky v klientské zóně a zasláním verifikační platby ve výši 1 Kč. Ohledně bonity žadatele o úvěr žalobkyně zjistila, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnost, podniká. Příjem žalovaného měl činit měsíčně 22 263 Kč a jeho náklady 3 000 Kč na bydlení. Dle posouzení žalobkyně tak žalovanému měsíčně zbývá dostatečná částka na úhradu měsíční splátky a tvorby rezervy na úhradu jistiny. Kromě požadavku na vrácení dlužné jistiny byla předmětem žaloby také cena nákladů za 2 zaslané upomínky v celkové částce 1 000 Kč, a to dle čl. V. smlouvy. Žalovaný byl před podáním žaloby o úhradu upomenut dopisem ze dne 21. 7. 2024, kdy mu také bylo oznámeno zesplatnění dluhu.5. K výzvě soudu žalobkyně podáním z 23. 1. 2025 doplnila informace o tom, jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalovaného: daňové přiznání (č.l. 20, zisk činí 152 666 Kč)), 3x výpis z bankovního účtu (soudu byly doloženy dva výpisy z účtu, kde konečný zůstatek žalovaného činí v jednom případě 0,1 Kč a v druhém případě 399,67 Kč), průkaz totožnosti, výpis z insolvenčního, exekučního rejstříku, rejstříku SOLUS, REPI, databáze neplatných dokladů – vše s negativním výsledkem.6. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že žalobkyně neměla žalovanému poskytnout úvěr, neboť jsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet, když žalovaný neuvedl pravdu o svém vztahu k sázení (č.l. 11), jak plyne z výpisu z účtu žalovaného, a dále bylo vycházeno z nereálných (neověřených) částek životních nákladů.9. V příloze smlouvy je k majetkovým poměrům uveden příjem žalovaného z podnikání a dále částka nákladů ve výši 3 000 Kč jako měsíční výdaj žalovaného na bydlení. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.10. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout z úřední povinnosti. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.11. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace týkající se pouze jeho příjmů a závazků. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány běžné výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Soud nemůže akceptovat jako reálně dostačující částku pro dospělou osobu 3 000 Kč měsíčně za bydlení a nulové náklady na ostatní osobní výdaje (potraviny, tarif, drogerie, doprava, léky apod.). Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa) lze doložit poměrně snadno. Žalobkyně vycházela z výpočtu, podle kterého má žalovaný měsíční zůstatek ve výši 15 263 Kč, to však z výpisu z účtu rozhodně nevyplývá, když je zřejmé, že žalovaný nezdravě nadužívá služeb sázkových kanceláří (měsíčně prosází dle předložených výpisů mnohatisícové částky a měsíční zůstatek na účtu je téměř nulový).12. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, a důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč, k jejíž zaplacení soud žalovaného zavázal a ve zbývajícím rozsahu (poplatek za úhradu dvou upomínek ve výši 1 000 Kč), žalobu jako nedůvodnou zamítl.13. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky dlužné jistiny, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Soud přiznal úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak byl požadován.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 840,29 Kč, přičemž tato částka představuje 90,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,24 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 4,76 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, které