35 C 51/2025-11 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení částky 12 492,46 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 8. 1. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo, , na základě které byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr až do výše 37 800 Kč. Žalovaná se zavázala splácet čerpaný úvěr v dohodnutých denních splátkách. Žalovaná vyčerpala převodem na účet celkem částku 5 500 Kč, a na jistinu uhradila celkem 0,03 Kč. Předmětem žaloby je částka, která představuje jistinu úvěru ve výši 5 499,97 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 109,45 Kč, smluvní úrok ve výši 6 778,94 Kč. Žalobce se rovněž domáhá přiznání zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila bez omluvy; žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce omluvila, a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastnic (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).3. Vzhledem k pasivitě žalované soud v řízení vycházel z listin předložených žalobkyní (výpis z registru klientských informací, obchodní podmínky, listina nazvaná identifikované příjmy, výpis posouzení úvěruschopnosti, potvrzení o platbě, smlouva o revolvingovém úvěru, informace pro spotřebitele, ceník, údaje o poskytovateli, podací lístek, upozornění, předžalobní výzva, bankovní ověření totožnosti, BankID výpis) a dospěl k závěru, že mezi účastnicemi byla 8. 1. 2024 dálkovým způsobem po ověření bankovní identity žalované uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalovaná dle předloženého výpisu čerpala částku 5 500 Kč (kreditní rámec činil 37 800 Kč). Smluvní úrok byl sjednán ve výši 1,066 % denně, dále byl sjednán poplatek za tranši (část úvěru) a denní splátka 59,02 Kč. Dle interních zjištění žalobkyně měla žalovaná v době uzavření smlouvy disponibilní příjem ve výši 17 235 Kč pro dvoučlennou domácnost, pravidelné náklady 2 000 Kč a zbytné náklady 750 Kč. Dle podmínek žalobkyně je k poskytnutí úvěru vždy třeba doklad o příjmu a výdajích. Žalobkyně kalkulovala s minimálními náklady domácnosti ve výši 5 005 Kč.4. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.5. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.7. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastnicemi byla uzavřena distančním způsobem smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná čerpala celkem částku 5 500 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen v jediné tranši, jak vyplývá z výpisu z bankovního účtu žalobce.8. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně provedla hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v předložené kalkulaci zjištěn výše uvedený výpočet (příjem ve výši 17 235 Kč pro dvoučlennou domácnost, výdaje 5 005 Kč měsíčně). Žalobkyně dále předložila principy posuzování úvěruschopnosti u spotřebitelů. Z žaloby však nevyplývá, jakým konkrétním způsobem byla tvrzení žalované o příjmech a výdajích ověřována. Žádné relevantní listiny označeny ani předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalované, avšak ani její tvrzené příjmy.9. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.10. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, .11. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně si od žalované vyžádala informace týkající se pouze jejích příjmů a výdajů, což však nedoložila. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalované. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Obezřetnost a důslednost při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalované. Výdaj 5 005 Kč měsíčně (tj. 166 Kč denně) určený na bydlení a celkovou spotřebu domácnosti ani rámcově neodpovídá obvyklým výdajům na bydlení v České republice, a přesto nebyl nijak prověřován. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), popř. příspěvky na tyto náklady hrazené spolužijící osobou, lze doložit poměrně snadno. Žalobkyně si tedy vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, které nijak neověřovala, ač tak učinit mohla a měla, například výpisy z bankovního účtu žalované.12. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a strany si tak byly povinny vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnily (srov. ust. § 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni požadovanou částku jistiny ve výši 5 499,97 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal, a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.13. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán