35 C 97/2025-10 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 30. 10. 2023 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. , číslo, , na základě které dodávala žalovanému elektřinu ve sjednaném rozsahu a za sjednanou cenu a žalovaný se zavázal poskytnutou elektřinu řádně a včas žalobkyni zaplatit. Žalovanému byly vystaveny faktury na částku 6 236,41 Kč za odběr elektrické energie v období od 13. 11. 2023 do 30. 4. 2024, splatnou dne 8. 7. 2024, a na částku 4 004,98 Kč za odběr elektrické energie v témže období, splatnou dne 28. 5. 2024, když se jedná o opravnou fakturu s ohledem na rozdíl nahlášené a skutečné spotřeby energie žalovaným, po zápočtu uhrazených záloh. Žalovaný však dosud neuhradil ničeho, a proto se žalobkyně domáhá také úhrady úroku z prodlení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem.Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř, neboť účastnice neměly proti tomuto postupu námitek.Vzhledem k pasivitě žalovaného soud vycházel z důkazů předložených žalobkyní. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 30. 10. 2023 soud zjistil, že se žalobkyně jako dodavatel touto smlouvou zavázala dodávat do odběrného místa na adresu , adresa, , elektřinu za dohodnutou cenu, a žalovaný se zavázal elektřinu odebírat. Dále soud z žalobkyní vystavených faktur č. , číslo, a č. , číslo, zjistil, že byla žalovanému za odběr elektrické energie účtována za období od 13. 11. 2023 do 30. 4. 2024 částka 6 236,41 Kč, splatná dne 8. 7. 2024, a následně částka 4 004,98 Kč, splatná dne 28. 5. 2024. Právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzval k úhradě dluhu, což doložil poštovním podacím lístkem.Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou zavazuje dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 shora cit. zákona smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, v níž se žalobkyně jako dodavatelka zavázala žalovanému dodávat elektřinu za podmínek stanovených ve smlouvě a Podmínkách. Žalovaný však, ačkoliv odebral v rozhodném období elektřinu od žalobkyně a bylo mu tak ze strany žalobkyně plněno, neuhradil splatnou kupní cenu za odebranou energii. Žalovaný neuvedl, tím spíše neprokázal, že by cenu již uhradil, nebo že by k tomu nebyl povinen, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 660,7 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 241,39 Kč sestávající z částky 1 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, resp. po 1. 1. 2025 z částky 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.