37 C 100/2025-16 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 25.5.2025 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 27 828 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, .) dne 2.6.2022 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru č., číslo, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr, včetně sjednaného úroku ve výši 1 014 Kč, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, včetně poplatku za administrativní činnost ve výši 2 770 Kč a včetně poplatku za umožnění hotovostních splátek ve výši 3 600 Kč, v dohodnutých splátkách. Na svou pohledávku žalovaná, dle tvrzení žalobce a předloženého přehledu splátek, uhradila částku 19 356 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3.10.2024 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce tedy požaduje přiznání částky 27 826 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 10 232,52 Kč, dlužný úrok a poplatky ve výši 7 595,48 Kč, smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč. Dále požaduje běžný úrok a úrok z prodlení.2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ., byla dne 2.6.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č., číslo, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr, včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 17 184 Kč, v dohodnutých splátkách. Na poskytnutý úvěr žalovaná uhradila částku 19 356 Kč. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou postoupil žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 3.10.2024. Soud rovněž konstatoval předžalobní upomínku, oznámení o postoupení pohledávky.11. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, netvrdil žalobce v žalobě ničeho. Na ústním jednání právní zástupce žalobce dotvrdil, že majetkové poměry a finanční kredibilita žalované plyne z žádosti o úvěr. Z jejího obsahu vyplývá, že při sjednání úvěru žalobkyně předložila důchodový výměr, tvrdila měsíční výdaje ve formě nákladů na bydlení, dopravu, jídlo, osobní náklady a výši měsíčních splátek stávajících půjček. Dále doplnila, že bydlí v nájmu. Ke svým tvrzením doložil oznámení ČSSZ ze dne 11.3.2022, z kterého vyplývá že žalovaná popírá starobní a vdovský důchod v celkové výši 20 831 Kč. Dále z doložené žádosti o úvěr vyplývá, že příjem žalované činí 20 831 Kč (důchod), který byl doložen výměrem důchodu. U výdajů je kalkulováno s výdaji na bydlení a anergie ve výši 3 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 4 250 Kč a na splátky stávajících půjček ve výši 2 656 Kč. Žalovaná v dotazníku uvedla, že žije v nájmu, výdaje nebyly ničím prokazovány. Po poučení žalobce na ústním jednání dne 28.5.2025, dle § 118a odst.1 a 3, o.s.ř., žalobce ničeho nedoplnil, ani nedotvrdil, k otázce ověřování tvrzených výdajů žalované. Žádné jiné relevantní listiny tedy označeny ani předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak ověřovány výdaje žalované.12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá i výsledek.13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.16. Soud má tedy s ohl