37 C 8/2025-20 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 5.10.2024 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 15 225,93 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, .) dne 26.2.2020 uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č., číslo, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr, včetně úroku ve výši 2 888 Kč a souhrnného poplatku ve výši 22 888 Kč, v dohodnutých splátkách. Na svou pohledávku žalovaná uhradila částku 42 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2024 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce tedy požaduje přiznání částky 15 225,93 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 7 898,26 Kč a dlužný úrok, poplatek, smluvní pokutu ve výši 7 327,67 Kč. Dále požaduje kapitalizovaný úrok, kapitalizovaný úrok z prodlení, běžný úrok a úrok z prodlení.2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.4. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena již za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, . byla dne 26.2.2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č., číslo, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr, včetně úroku a poplatku v dohodnutých splátkách. Na poskytnutý úvěr žalovaná uhradila, dle tvrzení žalobce, částku 42 000 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od věřitele převzala v hotovosti poskytnutý úvěr. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou postoupil žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20,5.2024. Soud rovněž konstatoval předžalobní upomínku, oznámení o postoupení pohledávky, tabulku umoření, pracovní smlouvu žalované, včetně potvrzení o příjmu, žádost o úvěr, informace o zpracování osobních údajů.11. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, žalobce v samotné žalobě nic netvrdil, ani zpočátku neprokazoval. Až po poučení soudu na ústním jednání tvrdil, že právní předchůdce žalobce provedl řádné hodnocení žalované dle údajů o jejich příjmech a výdajích. K těmto tvrzením doložil žádost o úvěr, kde je uvedeno, že žalovaná je zaměstnaná, s příjmem 20 000 Kč měsíčně, má výdaje na bydlení a energie ve výši 3 000 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 410 Kč a splácí stávající závazky ve výši 2 100 Kč měsíčně. Z návrhu dále vyplývá, že žalovaná bydlí v nájmu, je svobodná a nevyživuje žádné nezletilé dítě. Z návrhu vyplývá, že tvrzení žalované byla doložena pracovní smlouvou a potvrzením zaměstnavatele. Z pracovní smlouvy vyplývá, že byla uzavřena dne 1.10.2017 a čistý měsíční příjem žalované činí 18 850 Kč. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalované.12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaná závazek podstatným způsobem splnila.13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené z