38 C 33/2025-34 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne 15. 5. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému na jeho bankovní účet poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou úvěru uhradit též poplatek ve výši 6 589 Kč skládající se z kapitalizovaného smluvního úroku a poplatku za poskytnutí úvěru, celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit částku 21 589 Kč, a to v jediné splátce se splatností do 14. 6. 2023. Žalovaný svou povinnost nesplnil, sjednanou částku neuhradil řádně a včas, od podpisu smlouvy neuhradil ničeho, a dostal se tak do prodlení s úhradou částky ve výši 21 589 Kč. Žalovanému též vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dne 18. 7. 2022 byla mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2024 pak byla na žalobkyni s účinností ke dni 26. 6. 2024 postoupena pohledávka za žalovaným, který o tomto byl písemně informován. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 15 000 Kč představující dlužnou jistinu, částky 12 474,21 Kč označené jako kapitalizovaný úrok, která je tvořena součtem nesplaceného úroku ve výši 5 385,21 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 589 Kč a poplatků za upomínání ve výši 500 Kč. Dále se žalobkyně domáhá částky 2 243,84 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 15. 6. 2024 do 13. 6. 2024, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a částky ve výši 863,56 Kč představující smluvní pokutu.2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 16-18) má soud za zjištěné, že celková výše spotřebitelského úvěru činila 15 000 Kč, spotřebitelský úvěr měl být splacen do 30 dnů ode odeslání finančních prostředků z úvěru na účet žalovaného, celková splatná částka, kterou je třeba zaplatit do termínu splatnosti 14. 6. 2023 činí 20 359,97 Kč, při překročení doby splatnosti pak částka činí 21 589 Kč, výpůjční úroková sazba činí 36 % ročně, RPSN činí 4 014,76 %, při překročení doby splatnosti pak RPSN činí 8 295,61 %, poplatek za poskytnutí úvěru činí při splacení do termínu splatnosti částku 5 359,97 Kč, při překročení doby splatnosti pak částku 6 589 Kč. Ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 5. 2023 (č.l. 12-15), bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč za poplatek ve výši 4 916,13 Kč při řádném splacení a úrokem ve výši 443,84 Kč, žalovaný se jej zavázal splatit v jedné splátce ve výši 20 589 Kč se splatností do 14. 6. 2023. V případě překročení doby splatnosti poplatek za poskytnutí úvěru činil 6 145,16 Kč a celková splatná částka pak 21 589 Kč. Úvěr byl poskytnut bankovním převodem pod variabilním symbolem , var. symbol, . Následky porušení smlouvy a sankce byly uvedeny v čl. VIII. smlouvy. Smlouva neobsahovala podpis žalovaného, byla opatřena elektronickým kódem , číslo, . Z potvrzení o platbě ze dne 15. 5. 2023 (č.l. 19) soud zjistil, že na účet žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zaslala částku 15 000 Kč. Z výzev k úhradě dlužné částky – placených upomínek (č.l. 20-23) ze dnů 19. 6. 2023, 24. 6. 2023, 4. 7. 2023 a 14. 7. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, kdy za každou jednu zaslanou upomínku právní předchůdkyně žalobkyně účtovala částku 500 Kč. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2024 (č.l. 26) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která dle potvrzení o provedení transakce (č.l. 29) za tuto pohledávku zaplatila a postoupení doložila též seznamem pohledávek (č.l. 27-28). Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhaní pohledávky ze dne 24. 10. 2024 (č.l. 30) má soud za zjištěné, že terénní pracovník žalobkyně cestoval na adresu žalovaného dne 31. 7. 2024. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 7. 2024 (č.l. 24) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku postoupila na žalobkyni a vyčíslila dlužnou částku na 37 852,56 Kč. Z oznámení ze dne 18. 7. 2024 (č.l. 25) soud zjistil, že žalobkyně žalovaného informovala o nabytí pohledávky, která ke dni 18. 7. 2024 činila částku 37 981,66 Kč. Z výzvy ze dne 14. 10. 2024 (č.l. 32) má soud za zjištěné, že žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení dlužné částky ve výši 37 852,56 Kč.4. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 15. 15 2023 na základě smlouvy částku 15 000 Kč. Žalovaný byl povinen úvěr splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí, tedy do 14. 6. 2023, dostal se do prodlení, neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni.5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) infor