38 C 398/2024-24 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené pohledávky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela dne 18. 12. 2012 smlouvu o půjčce č. , číslo, ve výši 16 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaný se zavázal spolu s půjčkou uhradit částku (dále jen „poplatek“) ve výši 13 377 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 043 Kč (dále jen „kapitalizovaný úrok“) s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 041 Kč (dále jen „odměna za zpracování“) a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 293 Kč (dále jen „inkasní úhrada“) v 60 týdenních splátkách po 490 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 2. 2014. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla uhrazena dne 26. 5. 2013. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky se sestávající z dlužné jistiny ve výši 9 763,83 kč a dlužného poplatku ve výši 8 163,17 Kč, žalobkyně se dále domáhá též kapitalizovaného úroku ve výši 19 047,52 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 206,64 Kč, úroků ve výši 19,98 % z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 7,05 % z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení . Žalovaný na pohledávku uhradil celkem 11 450 Kč. Smlouvou ze dne 21. 9. 2023 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o půjčce č. , číslo, (č. l. 14) uzavřené dne 18. 12. 2012 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 16 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 13 377 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 2 043 Kč, odměny za zpracování ve výši 3 041 Kč a inkasní úhrady ve výši 8 293 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 29 377 Kč v 60 týdenních splátkách po 490 Kč s poslední splátkou ve výši 467 Kč. V případě úhrady v 60 splátkách je v článku 2 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce (č. l. 15 dále jen „smluvní podmínky“) přiložených k předmětné smlouvě uvedena roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) na spotřebitelský úvěr 63,93 % ročně a výpůjční úroková sazba v souladu s článkem 3 činí 19,98 % ročně. V souladu s článkem 11 měla právní předchůdkyně žalobkyně v případě neuhrazení splátky včas právo na vyrovnání celé zbývající neuhrazené části celkové dlužné částky. Ze zákaznické karty ze dne 18. 12. 2012 (č.l. 13) soud zjistil, že žalovaný uvedl své pracovní zařazení na pozici dělník, zaměstnavatel , adresa, , v sekci „finanční informace“ uvedl mzdu ve výši 13 500 Kč, invalidní důchod ve výši 4 700 Kč, v běžných měsíčních výdajích domácnosti uvedl nájem 5 600 Kč, telefon 500 Kč, výdaje na domácnost 7 000 Kč. Celkové měsíční příjmy činily částku 18 200 Kč, celkové měsíční výdaje částku 13 100 Kč. V sekci „ověřené dokumenty“ bylo zaškrtnuto pole OP, pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 (z informačního systému ISAS) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce anebo smluv o zápůjčce, jak stojí a leží ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „o.z.“). Právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávek na základě smlouvy ze dne 21. 9. 2023 s uvedením jejich celkové výše bez příslušenství 17 927 Kč v rámci zaslaného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 (č. l. 16) a dále žalovanému zaslala výzvu z dne 30. 7. 2024 se základním skutkovým a právním rozborem (č. l. 17 – 18), s celkovou výší pohledávky 46 431,77 Kč.4. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 18. 12. 2012 částku 16 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal spolu s touto částkou vrátit právní předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím jejího oprávněného zástupce poplatek ve výši 13 377 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 2 043 Kč, odměny za zpracování ve výši 3 041 Kč a inkasní úhrady ve výši 8 293 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 29 377 Kč v 60 týdenních splátkách po 490 Kč s poslední splátkou ve výši 467 Kč. V případě úhrady v 60 splátkách je v článku 2 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce (dále jen „Podmínky“) přiložených k předmětné smlouvě uvedena roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) na spotřebitelský úvěr 63,93 % ročně a výpůjční úroková sazba v souladu s článkem 3 činila 19,98 % ročně. V souladu s článkem 11 měla právní předchůdkyně žalobkyně v případě neuhrazení splátky včas právo na vyrovnání celé zbývající neuhrazené části celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupila žalobkyni pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce anebo smluv o půjčce, jak stojí a leží ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a o postoupení pohledávky s uvedením její výše 17 927 Kč bez příslušenství právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného v rámci zaslaného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023.5. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.8. Soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veře