38 C 87/2025-57 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným po posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr uzavřela dne 28. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru a na jejím základě poskytla žalovanému 23 000 Kč, z toho 2 000 Kč bylo použito na provizi zprostředkovatele, částka 21 000 Kč byla převedena na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 30 675 Kč v 25 měsíčních splátkách po 1 227 Kč. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, proto dne 26. 10. 2024 žalobkyně úvěr zesplatnila. Dlužná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 17 842 Kč a dlužnými splátkami ve výši 3 651 Kč (kdy tyto se skládají z dlužných úroků ve výši 1 338 Kč a dluhu na jistině (úmoru) ve výši 2 313 Kč). Žalobkyně se také domáhá nákladů za odeslání 2 upomínek ve výši 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 526 Kč.2. Žalovaný u ústního jednání konaného dne 14. 4. 2025 uvedl, že úvěr si vzal, na svůj účet obdržel 21 000 Kč. Nepamatuje si přesně, kolik zaplatil na splátkách. Měl s žalobkyní uzavřít novou dohodu o splátkovém kalendáři, nestihl ho ale podepsat a odeslat žalobkyni. Žalobkyně nezjišťovala jeho výdaje, požadovala pouze potvrzení o příjmech u zaměstnavatele. Žalovaný dále uvádí, že stále pracuje u Škoda auto a.s., v době, kdy si bral úvěr od žalobkyně, měl další jiné úvěry. V té době ještě bydlel s rodiči.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 3. 2024 (č.l. 44-46) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 23 000 Kč, a to včetně částky 2 000 Kč, která představuje provizi zprostředkovatele. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 30 675 Kč v 25 měsíčních splátkách po 1 227 Kč, s poslední splátkou ke dni 20. 4. 2026, úroková sazba byla sjednána ve výši 28,20%, roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) činila 45,2%. Smluvní pokuty byly upraveny v ust. čl. IV., za každý jednotlivý případ prodlení žalobkyně účtuje 499 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Z listiny označené jako čestné prohlášení „Závazky spotřebitele“ a „Výdaje spotřebitele“ (č.l. 49) bylo zjištěno, že žalovaný uvedl své měsíční výdaje: na bydlení 3 000 Kč, splátky úvěrů 0 Kč; mzdu 29 270 Kč. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 12-14) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému informace o výši úroku, RPSN, nákladech a sankcích za pozdní úhradu. Z listiny označené jako „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ (č.l. 54) soud zjistil že žalobkyně posuzovala příjmy a výdaje žalovaného, vycházela z celkových příjmů zákazníka ve výši 29 270 Kč a výdajů ve výši 3 000 Kč jakožto výdajů na bydlení. Z listiny označené jako „Bonita smlouvy“ (č.l. 43) byl zjištěn předpis jednotlivých splátek úvěru, na které žalovaný v období od 8. 4. 2024 do 24. 12. 2024 uhradil 4 938 Kč. Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 17) bylo zjištěno, že na účet žalovaného žalobkyně dne 8. 4. 2024 uhradila 21 000 Kč. Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 18) bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, žalobkyně dne 8. 4. 2024 uhradila 2 000 Kč. Z výpisu z centrální evidence exekucí (č.l. 54) bylo zjištěno, že žalovaný zde nemá žádný záznam. Z vyúčtování mzdy z měsíců leden a únor 2024 (č.l. 52 – 53) bylo zjištěno, že žalovaný měl čistý měsíční příjem v roce 2024 za leden 31 576,85 Kč a za únor 26 964,80 Kč. Z čestného prohlášení (č.l. 51) soud zjistil, že rodiče žalovaného čestně prohlásili, že žalovaný je jejich synem a měsíčně jim na bydlení přispívá částkou 3 000 Kč. Z upomínky ze dne 27. 9. 2024 (č.l. 19) soud zjistil, že žalobkyně zasílala žalovanému upomínku k úhradě dlužných částek, přičemž doložila seznam upomínek (č.l. 21-25, 26-40) včetně čestného prohlášení pověřeného zaměstnance o odeslání poštovní zásilky (č.l. 19). Z předžalobní výzvy ze dne 26. 10. 2024 (č.l. 41) má soud za zjištěné, že úvěr žalovaného byl z důvodu neplacení sjednaných splátek zesplatněn ke dni 26. 10. 2024, přičemž celková dlužná částka byla vyčíslena na 21 493 Kč, smluvní pokuta činila 998 Kč a náklady upomínání činily 200 Kč. Předžalobní výzvu žalobkyně doložila včetně podacího lístku (č.l. 42).4. Soud má za zjištěné, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 28. 3. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným byla žalovanému poskytnuta částka 23 000 Kč, z níž částka 2 000 Kč činila provizi žalobkyně, celková cena úvěru činila 30 675 Kč, a žalovaný se zavázal splatit ji žalobkyni v 25 měsíčních splátkách po 1 227 Kč, úrok byl sjednán ve výši 28,20 % ročně, RPSN činila dle žalobkyně 45,2%. Žalobkyně příjmy žalovaného za leden a únor 2024 zjistila z výplatních pásek, výdaje žalovaného zjistila z prohlášení žalovaného a četného prohlášení rodičů žalovaného. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost dále z evidence exekucí.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v , adresa, , potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.10. Soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, ) mají věřitelé povinnost postupova