38 C 93/2025-23 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že žalovanému poté, co ji poskytl osobní údaje, kopii dokladů a údaje o svém bankovním účtu poskytla přístup do klientské sekce. V jejím rámci žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, který mu žalobkyně dne 25. 6. 2024 za poplatek 5 600 Kč poskytla. Žalovaný úvěr s poplatkem nevrátil, žalobkyně požaduje smluvní pokutu v celkové výši 1 910 Kč.2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 11) bylo zjištěno, žalobkyně poskytla žalovanému základní informace o úvěrovém produktu: v době splatnosti v trvání 28 dnů, celkové splatné částce ve výši 15 600 Kč, úrokové sazbě ve výši 36% ročně, RPSN 3 640,9%. Z kopie občanského průkazu s fotografií žalovaného (č.l. 13) bylo zjištěno, že žalovaný poskytl žalobkyni kopii svých osobních dokladů. Ze Smlouvy spotřebitelském úvěru ze dne 25. 6. 2024 (č.l. 14 – 15) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 323,84 Kč, úrokem 36% ročně, RPSN 3 640,9%, který se žalovaný zavázal vrátit do 23. 7. 2024. V čl. 4.4.3. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Smlouva byla podepsána SMS kódem. Z Oznámení o provedení příkazu k úhradě (č.l. 16) bylo zjištěno, že účtu žalobkyně č. , č. účtu, byla na účet č. , č. účtu, dne 25. 6. 2024 odeslána částka 10 000 Kč. Z výpisu databáze Registru platebních informací (č.l. 17) žalovaný má v této databázi evidovány úvěry z 23. 5. 2024 se zbývající částkou 9 560 Kč Šárka 25. 4. 2024 se zbývající částkou 20 850 Kč. Z výpisu databáze EUCB.cz (č.l. 19) bylo zjištěno, je uvažovaného je evidováno 13 zamítnutých žádostí o půjčku. Z emailu ze dne 3. 12. 2024 a výzvy (č.l. 21) bylo zjištěno, že na adresu žalovaného byla odeslána předžalobní výzva právní zástupkyně žalobkyně z 3. 12. 2024.4. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalovanému byla dne 25. 6. 2024 na základě smlouvy o úvěru uzavřené téhož dne (prostřednictvím internetového formuláře, přiložen pin kódem , číslo, opatřený výtisk) na účet č. , č. účtu, poskytnuta částka 10 000 Kč se splatností do 23. 7. 2024 (v jedné měsíční splátce). Poplatek za poskytnutí úvěru činil 5 323,84 Kč, úrok 36% ročně, RPSN 3 640,9%. Celková dlužná částka byla 15 600 Kč v případě včasného splacení.5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. V obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, z úřední povinnosti) je soud povinen hodnotit ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (tehdy účinného). Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, ) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne)předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.8. V projednávané věci žalobkyně tvrdila a doložila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala ze dvou databází o poskytnutých úvěrech. Žalobkyně netvrdila a ani neprokázala, že úvěruschopnost zkoumala z dokladů o příjmu žalovaného, dokladů o jeho běžných měsíčních výdajích.9. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla sjednána smlouvy o úvěru. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo ze strany žalobkyní nedostatečné jak po stránce formální (nedostatek byť jen základní dokladu o příjmech a výdajích žalovaného), tak po stránce obsahové, neboť z chybějících nedostatečných modelů nemohla žalobkyně řádně zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet. Ve výše uvedeném smyslu jde o smlouvu absolutně neplatnou.10. Jistinu ve výši 10 000 Kč odeslala žalobkyně na účet žalovaného. Žalovaný nesplatil žádnou částku. Žalovaný se čerpáním prostředků ve výši 10 000 Kč, které žalobkyni dosud neuhradil, bezdůvodně obohatil a toto obohacení je ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o. z. povinen žalobkyni vydat. Proto soud žalobě co do částky 10 000 Kč vyhověl. V části, jímž se žalobkyně domáhala poplatku za poskytnutí úvěru, smluvního úroku a smluvní pokuty musel soud s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobu zamítnout.11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná z 57 % a přísluší jí tak náhrada nákladů snížená na 14 %, tj. částka 1 266 Kč. Náklady před snížením podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za právní zastoupení 5 460 Kč dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1,2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (3 úkony právní služby po 1 820 Kč: převzetí věci, sepis výzvy, sepis žaloby), 3x režijní paušál po 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu, celkem 1 350 Kč. Soud musí také přiznat náhradu 21 % DPH ve výši 1 430,10 Kč, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.