38 C 97/2025-104 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že žalovanému její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále „původní věřitelka“), poskytla dne 5. 2. 2024 spotřebitelský úvěr ve výši 4 950 Kč, splatný do 30 dnů. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 1 782 Kč, úrok ve výši 148,50 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil, žalobkyně požaduje smluvní pokutu 1 277,10 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na společnost , právnická osoba, , dále na společnost , právnická osoba, a nakonec na žalobkyni.2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 87) bylo zjištěno, původní věřitelka poskytla žalovanému základní informace o úvěrovém produktu: době splatnosti v trvání 30 dnů, celkové splatné částce ve výši 6 880 Kč, úrokové sazbě ve výši 36,5% ročně, RPSN 5 395,58%. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 29. 1. 2024 (č.l. 94 - 95) bylo zjištěno, že původní věřitelka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4 950 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 782 Kč, úrokem 36,5% ročně, RPSN 5 395,58%, který se žalovaný zavázal vrátit do 6. 3. 2024. Jako účel úvěru bylo označeno v čl. II.1. prodloužení splatnosti předchozího úvěru z 30. 11. 2023. V čl. VI.1.2.1. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z nesplacené jistiny. Smlouva byla podepsána SMS kódem. Z výzev z 22. 3. 2024 a 9. 4. 2023 (č.l. 96 – 97) bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzýván k úhradě částek 8 558,90 Kč a 9 717,10 Kč. Z výpisu z 4. 9. 2024 (č.l. 98) bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla dne 30. 11. 2023 odeslána z účtu původní věřitelky č. , č. účtu, částka 5 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 21. 5. 2024 (č.l. 91) bylo zjištěno, že pohledávku za žalovaným ve výši 10 123 Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. č. , číslo, z 5. 2. 2024 postoupila původní věřitelka na společnost , právnická osoba, Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 22. 5. 2024 (č.l. 89 a seznamu pohledávek č.l. 17 - 86) bylo zjištěno, že pohledávku za žalovaným postoupila společnost , právnická osoba, na , právnická osoba, Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 22. 5. 2024 (č.l. 92 a seznamu pohledávek č.l. 17 - 86) bylo zjištěno, že pohledávku za žalovaným postoupila společnost , právnická osoba, na žalobkyni.4. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalovanému byla dne 30. 11. 2023 na účet č. , č. účtu, poskytnuta částka 5 000 Kč původní věřitelkou společností , právnická osoba, . Podle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 29. 1. 2024 měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 950 Kč ke splacení úvěru z 30. 11. 2023. K postoupení pohledávek na žalobkyni došlo na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 21. 5. 2024 a 22. 5. 2024.5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a původní věřitelkou nebyla sjednána smlouva o úvěru. Žalobkyně neprokázala uzavření takové smlouvy, prokázala ale, že samotnou jistinu odeslala původní věřitelka na účet žalované. Z předložených listin nelze zjistit proces ověření totožnosti žalovaného, ani skutečnost, zda smlouvu podepisovanou pouze sms kódem podepsal právě žalovaný a nikoli osoba jiná. Žalobkyně tak nemůže požadovat po žalovaném žádné z plnění, k nimž se měl zavázat ve smlouvě z 29. 1. 2024. Soud dospěl k závěru, žalovaný se čerpáním prostředků ve výši 5 000 Kč, bezdůvodně obohatil. Pohledávku za žalovaným ve výši 5 000 Kč nabyla ve smyslu § 1879 o. z. žalobkyně smlouvou z 22. 5. 2024. Uvedené obohacení je žalovaný ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o. z. povinen žalobkyni vydat. Proto soud žalobě co do částky 5 000 Kč vyhověl a v části, v níž se žalobkyně domáhala dalších 5 657 Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl.7. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, z úřední povinnosti) hodnotí, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, ) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne)předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, ale nebylo nijak doloženo, jakým způsobem její původní věřitelka aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, jmenovitě jeho příjmy, výdaje či existenci a výši dalších pohledávek žalovaného (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky).8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla z větší části neúspěšná. Náhrada nákladů nebyla přiznána žádnému z účastníků.