48 C 57/2025-15 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 35 056 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , sídlem , adresa, , smlouvu o půjčce č. , hodnota, dne 2.4.2012 a na základě této smlouvy mu poskytl původní věřitel půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 18 360 Kč (půjčka 10 000 Kč a poplatek ve výši 8 360 Kč), a to formou 60 týdenních splátek po 306 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Do 27. 5. 2013 žalovaný uhradil na dluh částku 13 659,75 Kč. Žalovaný dále uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , sídlem , adresa, , smlouvu o půjčce č. , hodnota, dne 8. 8. 2012 a na základě této smlouvy mu poskytl původní věřitel půjčku ve výši 6 000 Kč, kterou žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 10 350 Kč (půjčka 6 000 Kč a poplatek ve výši 4 350 Kč), a to formou 45 týdenních splátek po 230 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Do 19. 6. 2013 žalovaný uhradil na dluh částku 5 881,80 Kč. Dále žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , sídlem , adresa, , smlouvu o půjčce č. , hodnota, dne 9. 11. 2012 a na základě této smlouvy mu poskytl původní věřitel půjčku ve výši 18 000 Kč, kterou žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 33 049 Kč (půjčka 18 000 Kč a poplatek ve výši 15 069 Kč), a to formou 60 týdenních splátek po 551 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Do 3. 1. 2014 žalovaný uhradil na dluh částku 7 161,45 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2023 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k převedení pohledávek na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena.Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Předvolání společně s žalobou mu bylo doručeno do vlastních rukou. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného, a podle důkazů založených ve spisu v souladu s § 101 odst. 2 o.s.ř. a 120 odst. 3 o.s.ř.Soud posoudil nárok žalobce dle občanského zákoníku ve znění zákona 40/1964 Sb., protože za účinnosti tohoto předpisu byla uzavřena smlouva o půjčce a stal se splatným dluh. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté lhůty. Podle 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze sjednat úroky.Podle § 37 OZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný.Podle§ 3 OZ odst. 1 výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.Soud k návrhu žalobkyně provedl důkaz smlouvou o půjčce mezi , právnická osoba, a žalovanou č. , hodnota, včetně smluvních podmínek o půjčce, smlouvou o půjčce mezi , právnická osoba, a žalovanou č. , hodnota, včetně smluvních podmínek o půjčce, smlouvou o půjčce mezi , právnická osoba, a žalovanou č. , hodnota, včetně smluvních podmínek o půjčce, dále předžalobní výzvou včetně podacího archu, smlouvou o postoupení pohledávek, a oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího archu.Soud dospěl k závěru, že žalobkyně se důvodně domáhá úhrady nedoplatku půjčené částky. Z uvedených listinných důkazů vyplývá, že žalovaný uzavřel smlouvu o půjčce č. , hodnota, a osobně převzal půjčenou částku 10 000 Kč. Žalobkyně soudu sdělila, že žalovaný na úhradu půjčky zaplatil částku 13 659,75 Kč. Zároveň žalovaný uzavřel smlouvu o půjčce č. , hodnota, a osobně převzal půjčenou částku 6 000 Kč. Žalobkyně soudu sdělila, že žalovaný na úhradu půjčky zaplatil částku 5 881,80 Kč. Dále žalovaný uzavřel smlouvu o půjčce č. , hodnota, a osobně převzal půjčenou částku 18 000 Kč. Žalobkyně soudu sdělila, že žalovaný na úhradu půjčky zaplatil částku 7 161,45 Kč. Soud považuje za důvodný nárok žalobkyně na zaplacení jistiny, úroku z prodlení a smluvního úroku, tedy částky 11 442 Kč za nevrácenou část půjčky č. , hodnota, . V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 OZ s tím, že výše byla stanovena dle vl. nař. 351/2013 Sb.Soud nepovažuje za důvodný zbytek nároku žalobce. Ve smlouvě č. , hodnota, o půjčce je uvedeno, že se zákazník zavazuje zaplatit v souvislosti s půjčkou poplatek ve výši 8 360 Kč, obsahující mimo smluvního úroku poplatek za administrativní činnost 1 900 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč, ve smlouvě č. , hodnota, o půjčce je uvedeno, že se zákazník zavazuje zaplatit v souvislosti s půjčkou poplatek ve výši 4 350 Kč, obsahující mimo smluvního úroku poplatek za administrativní činnost 960 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 818 Kč, a ve smlouvě č. , hodnota, o půjčce je uvedeno, že se zákazník zavazuje zaplatit v souvislosti s půjčkou poplatek ve výši 15 049 Kč, obsahující mimo smluvního úroku poplatek za administrativní činnost 3 421 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 329 Kč. Toto ujednání je dle názoru soudu neplatné, protože se příčí dobrým mravům, jak je uvedené v citovaném § 580 o.z. Soud spatřuje rozpor s dobrými mravy ve výši těchto poplatků a způsobu jeho ujednání. Jak je soudu známo z jeho úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobkyní v obdobných věcech, výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa, kdy ve dvou případech se jedná o 60 splátek v jednom o 45 splátek. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o zápůjčce, aby znesnadnil spotřebiteli možnost porovnání nákladů půjčky. Pokud by byl souhrnný poplatek považován za úrok, dosahoval by celkový úrok více než 80 % za 60 týdnů, přičemž takový úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování půjček i úvěrů. Soud má tedy v souhrnu za to, že věřitel tímto způsobem obchází zákon, když zastírá dlužníku skutečnou výši nákladů zápůjčky. Soud se proto domnívá, že takové ujednání zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran ve zjevný neprospěch spotřebitele – žalované, který vedle úroku, má ještě zaplatit poplatek za hotovostní režim a poplatek za administrativní činnost. Jedná se proto o ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům podle § 588 občanského zákoníku, a k jehož neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.Soud tedy oproti přeplatku půjčky č. , hodnota, ve výši 2 385,75 Kč podle splatnosti nejprve započetl nedoplatek půjčky č. , hodnota, ve výši 690,20 Kč, a poté následně nedoplatek půjčky č. , hodnota, , u které tedy zbývá doplatit na jistině částka 11 442 Kč, kterou žalobkyni i s úroky přiznal ve výroku I. a ve zbytku žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V tomto případě žalovaná měla větší procesní úspěch, žádné náklady řízení jí ovšem nevznikly, a proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.