48 C 90/2025-18 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 490 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně (věřitel) uzavřela s žalovaným (dlužníkem) dne , datum, úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým limitem 10 000 Kč. Dlužník byl povinen věřiteli splatit úvěr včetně úroků a poplatků minimálními měsíčními splátkami dle čerpané částky splatnými měsíčně. Pro neplnění smluvních podmínek byl věřitel úvěr zesplatnit, vyúčtovat smluvní pokutu a vyzvat dlužníka k úhradě poskytnutých peněžních prostředků. Dlužník opakovaně porušil úvěrové podmínky tím, že nesplácel úvěr řádně a včas. Dne 18. 8. 2022 došlo k zesplatnění dlužné částky. Ke dni sepsání žaloby dlužník dlužil částku 11 915,94 Kč, a to 7 000 Kč za jistinu neúčelově čerpaného úroku, 2 990 Kč na jistině účelově čerpaného úroku, na poplatcích částku 2 500 Kč a 5 000Kč jako smluvní pokutu. Žalovaný je dále povinen hradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok z úvěru. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní skutečně došlo k uzavření shora specifikované úvěrové smlouvy, na základě níž vyčerpal žalovaný shora uvedenou částku, neplnil své povinnosti ze smlouvy, nehradil stanovené měsíční splátky, a protože spolu s uzavřením smlouvy přistoupil mj. i k všeobecným obchodním podmínkám právního předchůdce žalobkyně, je povinen uhradit žalobkyni vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství tak, jak je podrobně rozepsáno shora.Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:Právní poměry účastníků se řídí ust. § 2395 a násl. o. z. Smlouvou o úvěru se podle § 2395 o. z. úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.Na základě výše uvedeného shledal soud nárok žalobce po právu, a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, kdy žalobu zamítl jen co do úroku přesahující úrok stanovený zákonem o spotřebitelském úvěru.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 108,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 490 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 820 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 040 Kč ve výši 1 268,40 Kč.