58 C 6/2025-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou soudu dne 29. 5. 2025 a ve znění jejího doplnění ze dne 31. 7. 2025, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 21 798 Kč s příslušenstvím a částky 6 625 Kč. Uplatněné nároky odůvodnila tím, že žalovaný dne 16. 4. 2024 uzavřel se žalobkyní prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně téhož dne zaslala žalovanému na účet č. , č. účtu, částku 17 300 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatkem ve výši 4 498 Kč vrátit žalobkyni do 8. 5. 2024. Žalovaný však na svůj dluh uhradil 0 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného skenem dokladu totožnosti s jeho fotografií a ověřovací korunovou bezhotovostní platbou, rovněž řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Smlouvu pak žalovaný podepsal prostým elektronickým podpisem, a sice PINem zaslaným na jím uvedené telefonní číslo. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení (z jistiny a poplatku) a účelně vynaložené náklady za celkem pět upomínek ve výši 2 500 Kč, které žalobkyně zasílala žalovanému v přiměřených intervalech a kdy za každou z upomínek požaduje zaplatit 500 Kč sjednaných ve smlouvě a odpovídajících tržnímu standardu. Celkový dluh žalovaného podle žalobkyně sestával dále z jistiny a poplatku ve výši 21 798 Kč a smluvní pokuty dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce činící za období od 9. 5. 2024 do 27. 5. 2025 částku 6 625 Kč, vypočtenou jako 0,10 % denně z dlužné jistiny. V případě pochybností o jejích tvrzeních pak žalobkyně požadovala, aby soud uložil žalovanému povinnost vrátit vše, co dle smlouvy o zápůjčce dostal (tedy vrátit bezdůvodné obohacení) včetně zákonných úroků z prodlení.2. Žalovaný se k žalobkyní uplatněným nárokům nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 2. 9. 2025. Žalobkyně se z tohoto jednání řádně a včas omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů [§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“)].4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že dne 16. 4. 2024 v 10:43 hod. žalovaný elektronicky (PIN kódem) podepsal smlouvu o zápůjčce, ve které byl jako klient identifikován rodným číslem, adresou bydliště, doručovací adresou, číslem mobilního telefonu a emailem a ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, zápůjčku ve výši 17 300 Kč. Tu se žalovaný zavázal splatit žalobkyni do 8. 5. 2024. V tentýž okamžik žalovaný podepsal rovněž všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (viz smlouva o zápůjčce a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně v elektronickém spisu CEPR).5. Dne 16. 4. 2024 byla na účet žalobkyně připsána platba 1 Kč došlá z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno , jméno FO, a identifikovaná variabilním symbolem shodujícím se s rodným číslem žalovaného. Tentýž den žalobkyně na tento účet a pod stejným variabilním symbolem odeslala platbu 17 300 Kč (viz výpis z účtu žalobkyně v elektronickém spisu CEPR).6. Ve dnech 15. 5. 2024, 22. 5. 2024, 29. 5. 2024, 7. 6. 2024 a 22. 6. 2024 žalobkyně vyhotovila upomínky, resp. opakované výzvy k úhradě, kterými vyzývala žalovaného k úhradě jeho dluhu vůči žalobkyni (viz upomínky a opakované výzvy k úhradě v elektronickém spisu CEPR).7. Žalobkyně pak vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu ze smlouvy uzavřené dne 16. 4. 2024 i předžalobní výzvou odeslanou dne 1. 2. 2025 prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě o zápůjčce (viz předžalobní výzva včetně podacího archu v elektronickém spisu CEPR).8. Na podkladě shora popsaných dílčích skutkových zjištěních dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 16. 4. 2024 žalobkyně a žalovaný sjednali elektronicky smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně téhož dne zaslala žalovanému na bankovní účet uvedený ve smlouvě částku 17 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení jeho dluhu ze smlouvy ze dne 16. 4. 2024, a to předžalobní výzvou předanou k poštovní přepravě dne 1. 2. 2025 a adresovanou žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě o zápůjčce.9. Po právní stránce soud posoudil spor zejména dle § 2 odst. 1, § 75, § 86, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen „ZoSÚ“), a dle § 2395, § 2991, § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k témuž okamžiku (dále jen „o. z.“). Otázku úroku z prodlení pak soud posoudil zejména podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.10. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), který byl současně spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Soud se tedy musel nejprve zabývat otázkou, zda žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tzn., zda žalobkyně komplexně prověřila objektivní schopnost žalovaného (zejména porovnáním jeho běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde nejsou o této schopnosti žalovaného žádné důvodné pochybnosti.11. Soud již před jednáním konaným dne 2. 9. 2025 vyzval žalobkyni k označení důkazů k prokázání jejího tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala. Na to žalobkyně reagovala tím, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. O poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. se pak žalobkyně připravila tím, že se jednání před soudem nezúčastnila.12. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní k prokázání skutečnosti, že kdy vůbec úvěruschopnost žalovaného prověřovala, tím méně pak kvalifikovaně posoudila. V tomto ohledu neoznačila a soudu nepředložila žádné relevantní důkazní návrhy. V důsledku toho soud smlouvu ze dne 16. 4. 2024 uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným posoudil jako absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá a druhá ZoSÚ). S ohledem na to jsou pak žalobkyní uplatněné nároky důvodné pouze částečně, kdy žalobkyně má vůči žalovanému nárok pouze na to, aby jí vrátil poskytnutou jistinu původního spotřebitelského úvěru, tedy aby jí vrátil to, co mu plnila, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. Pasivně legitimovaným je žalovaný jako strana původní smlouvy o úvěru (žalobkyní označené jako smlouva o zápůjčce), tedy jako ten, kdo se žalobkyní smlouvu uzavřel a komu žalobkyně částku 17 300 Kč poskytla na jím ve smlouvě uvedený bankovní účet. Žalovaný přitom v řízení ani netvrdil, že by žalobkyni na jí tvrzenou pohledávku cokoliv zaplatil.13. Soud tedy žalobě vyhověl pouze co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 17 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud, vycházeje z domněnky v § 573 o. z., dospěl k závěru, že předžalobní výzva k plnění se do dispoziční sféry žalovaného dostala dne 5. 2. 2025, tedy následujícího dne se žalovaný ocitl se zaplacením částky 17 300 Kč v prodlení, a žalobkyni tak náleží nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne 6. 2. 2025 (§ 1958 odst. 2, § 1970 o. z.). Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Pro úplnost soud v této souvislosti dodává, že vzhledem k pasivitě žalovaného v řízení nemohl splatnost původní jistiny z neplatné smlouvy stanovit dle kritérií v § 87 odst. 1 věty třetí a odst. 2 ZoSÚ (bod I. výroku).14. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Právo na zaplacení smluvního poplatku, účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním žalovaného a na smluvní pokutu, které žalobkyně opírala o jednotlivá smluvní ujednání, jakož i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení nad rámec shora přiznaného nemohlo žalobkyni – pro absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 4. 2024 jako celku – vůbec vzniknout (bod II. výroku).15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože rozdíl v úspěchu žalobkyně a úspěchu žalovaného je zcela nepatrný. Při posouzení míry úspěchu a neúspěchu přitom soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně se po žalovaném domáhala, k datu vyhlášení tohoto rozsudku, zaplacení částky celkem 35 163,13 Kč [17 300 + 4 498 + 2 500 + 6 625 + 4 240,13 (tj. úrok z prodlení od 9. 5. 2024 do 2. 9. 2025)], úspěšná však byla jen co do částky 18 488,72 Kč [17 300 + 1 188,72 (tj. úrok z prodlení od 6. 2. 2025 do 2. 9. 2025)], její úspěch ve věci tak činí 52,58 %, úspěch žalovaného pak 47,42 %, rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalovaného je tak nepatrných 5,