28 C 321/2021-42 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 1. 7. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni plnění popsané ve výroku I. tohoto rozsudku představující jistinu ve výši 6 596 Kč, kterou byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o vedení běžného účtu. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně porušil povinnost z uvedené smlouvy, neboť dne 7. 4. 2021 platbou kartou ve výši 8 245 Kč při nulovém zůstatku na běžném účtu č. [bankovní účet] přečerpal žalobkyní vedený bankovní účet nad rámec sjednaného limitu, čímž na tomto účtu dosáhl nekrytého záporného zůstatku (tzv. nepovoleného debetu). Následně žalobkyně vyúčtovala náklady na vymáhání ve výši 2x 600 Kč. Tento dluh byl částečně uhrazen platbou ze dne 21. 4. 2021 ve výši 1 749 Kč a ze dne 24. 5. 2021 ve výši 500 Kč. Zbývající částku žalovaný žalobkyni ani přes její výzvu neuhradil. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Z Rámcové smlouvy [číslo] soud zjistil, že se touto smlouvou žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést běžný bankovní účet ve smyslu § 708 a násl. obchodního zákoníku. Žalovaný se zavázal, že nebude čerpat peněžní prostředky nad rámec volných peněžních prostředků na uvedeném účtu. Z obchodních podmínek bylo zjištěno, že tvoří nedílnou součást shora uvedené smlouvy a upravují konkrétní práva a povinnosti žalobkyně a žalovaného související s vedením běžného účtu. Mimo jiné smluvní podmínky upravují právo stran odstoupit od smlouvy a právo žalobkyně požadovat vrácení dlužných finančních prostředků. Z ceníku bylo zjištěno, že stanoví povinnost žalovaného k úhradě ceníkem stanovených poplatků souvisejících s vedením běžného účtu a jejich výši. Žalovaný je sazebníkem vázán na základě shora uvedené smlouvy o vedení běžného účtu. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného za období od 7. 4. 2021 do 1. 7. 2021 bylo zjištěno, že z účtu bylo v daném období při počátečním zůstatku 0 Kč odepsáno 8 845 Kč a připsáno 2 249 Kč, pročež byl vykázán záporný konečný zůstatek 6 596 Kč. V rámci odepsaných plateb byl dne 5. 5. 2021 z účtu stržen poplatek ve výši 300 Kč za účelně vynaložené náklady na vymáhání a dne 17. 5. 2021 další poplatek v téže výši za účelně vynaložené náklady na vymáhání. Vzhledem ke skutečnosti, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění učiněná soudem z důkazů shora uvedených neodporují, odkazuje soud na tato dílčí zjištění jako na závěr o skutkovém stavu ve věci samé. S ohledem na tento skutkový závěr posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu o vedení běžného účtu, na jejímž základě v době od 7. 4. 2021 do 17. 5. 2021 čerpal z žalobkyní vedeného bankovního účtu prostředky tak, že dosáhl nepovoleného záporného zůstatku, a to aniž by prokázal, že jistinu tohoto nepovoleného debetu vrátil. Podle § 2669 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platební účet upravuje jiný zákon. Jiný zákon rovněž upravuje převody peněžních prostředků na účtu, který není platebním účtem, jestliže se jedná o platební transakci podle jiného zákona. Podle § 127 zák. č. 370/2017 Sb., o platebním styku, smlouvou o platebních službách se poskytovatel zavazuje uživateli alespoň a) provádět pro něho platební transakce ve smlouvě jednotlivě neurčené (dále jen„ rámcová smlouva“), b) provést pro něho jednotlivou platební transakci neupravenou rámcovou smlouvou (dále jen„ smlouva o jednorázové platební transakci“), c) poskytovat službu nepřímého dání platebního příkazu, nebo d) poskytovat službu informování o platebním účtu. S ohledem na shora uvedené a s odkazem na citované zákonné ustanovení uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni nevrácenou jistinou čerpaných prostředků, neboť žalovaný na úkor žalobkyně porušil povinnost sjednanou smlouvou nepřečerpat prostředky na účtu, a je proto povinen je žalobkyni vrátit, a spolu s nimi žalobkyni uhradit dohodnuté náklady na vymáhání ve výši 2x 300 Kč. Protože žalobkyně po žalovaném nepožadovala uhradit zákonné příslušenství pohledávky, soud vázán jejím návrhem žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 500 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (sepis žaloby), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.