22 C 34/2018-63 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 9. 2. 2018 domáhal zaplacení shora uvedené částky jako náhrady mzdy za neplatné rozvázání pracovního poměru s odůvodněním, že u žalovaného byl zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 8. 2008 jako , Anonymizováno, dělník na provozu , adresa, . Dne 2. 10. 2014 obdržel od žalovaného výpověď z pracovního poměru z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti konat dále dosavadní práci s tím, že příčinou je obecné onemocnění a zaměstnavatel nemá možnost žalobce převést na jinou práci, tedy dle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce. Ze strany žalovaného byl žalobci rovněž doručen přípis nazvaný výkon práce a lékařský posudek ze dne 26. 5. 2014. Těmito byl informován o ztrátě zdravotní způsobilosti pro výkon dosavadní práce. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že s posudkem, jakož i s jeho odůvodněním nesouhlasí, a že předmětný posudek považuje za účelově pozměněný na žádost zaměstnavatele. Žalobce měl v úmyslu za účasti svého právního zástupce svůj výše popsaný postoj vyjádřit a projednat se zaměstnavatelem, když za tímto účelem byla domluvena schůzka v sídle žalovaného na provozu , jméno FO, dne 7. 10. 2014. Výsledkem této schůzky bylo, že žalovaný na výpovědním důvodu uvedeném ve výpovědi beze zbytku trval. Žalobce byl přesvědčen, že shora uvedenou výpovědí byl sjednaný pracovní poměr rozvázán neplatně a dne 27. 2. 2015 podal u Okresního soudu v Chomutově žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která byla vedena pod sp. zn. 12 C 22/2015.2. V době podání této žaloby na zaplacení náhrady mzdy nebylo dosud ve věci 12 C 22/2015 rozhodnuto a žalobce z důvodu opatrnosti a zejména z důvodu přerušení běhu promlčecích lhůt, uplatnil svůj nárok na náhradu splatné mzdy za období od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015. Protože výpověď z pracovního poměru ze dne 2. 10. 2014 považoval za neplatnou a z jeho strany bylo zaměstnavateli sděleno, že trvá na dalším zaměstnávání, když své právo uplatnil podanou žalobou u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 12 C 22/2015, byly tak splněny všechny zákonné podmínky pro vznik práva na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. Do dne podání žaloby (9. 2. 2018) zaměstnavatel žalobci neumožnil v práci pokračovat ani mezi žalobcem a žalovaným nedošlo k platnému skončení pracovního poměru. Výši požadované náhrady mzdy dovodil žalobce jako násobek počtu měsíců, za které mu příslušela náhrada mzdy, která mu ze strany žalovaného však vyplácena nebyla a průměrného hrubého výdělku ve výši 26 744 Kč. Dopisem ze dne 25. 1. 2018 byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k dobrovolné úhradě náhrady mzdy ve výši požadované touto žalobou, avšak do dne podání žaloby mu ze strany žalovaného nebyla uhrazena.3. Žalovaný podáním ze dne 6.6.2023 k věci uvedl, že o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru mezi účastníky bylo ve sporu 12 C 22/2015 pravomocně rozhodnuto, přičemž žalovaný vyčerpal všechny prostředky, které mu k ochraně jeho práv právní řád poskytoval, avšak neuspěl. Uznal, že jako zaměstnavatel dal žalobci neplatnou výpověď. Avšak práva vznikající zaměstnanci z neplatného rozvázání pracovního poměru se podle zákona velmi zásadně liší podle toho, zda zaměstnanec oznámil nebo neoznámil zaměstnavateli, že trvá na tom, aby byl zaměstnavatelem dále zaměstnáván. V dané věci žalobce žalovanému nikdy písemně ani jinak neoznámil, že trvá na tom, aby jej nadále zaměstnával. Pracovní poměr mezi účastníky skončil uplynutím výpovědní doby, byť neskončil výpovědí, ale fikcí dohody o skončení pracovního poměru, ve smyslu ustanovení § 69 odst. 3 zákoníku práce. Žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 21 Cdo 4578/2017, kde Nejvyšší soud zastával názor, že za situace, kdy zaměstnavatel rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. d) nebo e) zákoníku práce, která byla soudem určena neplatnou (mimo jiné, například proto, že zaměstnavatel vycházel z lékařského posudku, který není způsobilým podkladem k rozvázání pracovního poměru výpovědí), a kdy byl skutečným důvodem zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance k výkonu dosavadní práce pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí, je proto opodstatněné, aby jeho pracovní poměr skončil fikcí dohody nastalou v důsledku toho, že neoznámil zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával.(§69 odst. 2 zák. práce.). Žalovaný uvedl, že mu žalovaný nikdy neoznámil písemně ani jinak, že trvá na tom, aby jej žalovaný nadále zaměstnával. Podle názoru žalovaného pracovní poměr mezi účastníky skončil uplynutím výpovědní doby, byť neskončil platnou výpovědí, ale fikcí dohody o skončení pracovního poměru. Žalobci tedy nárok na náhradu mzdy nenáleží.4. Vzhledem k tomu, že břemeno tvrzení i břemeno důkazní v daném případě spočívalo na straně žalobce byl žalobce ze strany soudu poučen, aby tvrdil a prokazoval, že zaměstnavateli doručil své písemné vyjádření, že trvá na dalším zaměstnávání, kdy tak učinil a jakým způsobem. Žalobce uvedl, že tak učinil již v samotné žalobě na určení neplatnosti skončení pracovního poměru vedené u zdejšího soudu pod sp zn. 12 C 22/2015 a dále také, že žalovaného vyzval k plnění náhrady mzdy rovněž v předžalobní výzvě, kterou žalovanému zasílal ještě předtím, než podal tuto žalobu vedenou pod sp. zn. 22 C 34/2018. Jak žalobu ve věci 12 C 22/2015, tak předžalobní výzvu ve věci 22 C 34/2018 navrhl žalobce k prokázání skutečností, jež požadoval soud ve svém poučení.5. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28.2.2015, která byla u zdejšího soudu vedena pod sp. zn. 12 C 22/2015 se žalobce domáhal, aby soud vyslovil neplatnost skončení pracovního poměru žalobce výpovědí ze dne 2.10.2014 z důvodu vedeného pod ust. § 52 písm. e) zák. práce, a aby žalobci přiznal náhradu nákladů řízení.6. Z odůvodnění podané žaloby soud zjistil, že dne 2.10.2014 převzal žalobce dopis, jehož obsahem byla výpověď z pracovního poměru z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti konat dále dosavadní práci s tím, že příčinou je obecné onemocnění a zaměstnavatel nemá možnost žalobce převést na jinou práci tedy dle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce. Žalobce byl přesvědčen, že posudek vypracovaný dne 26. 5. 2014, o který zaměstnavatel opřel svůj závěr o ztrátě zdravotní způsobilosti žalobce pro výkon dosavadní práce byl účelově pozměněn na žádost zaměstnavatele. Žalobce žádal o přezkum lékařského posudku č. , hodnota, ze dne 29. 5. 2014, kde uvedl, že se plně ztotožňuje s původním zněním znaleckého posudku ze dne 19. 5. 2014, který jako důvod ztráty zdravotní způsobilosti žalobce k výkonu dosavadní práce uváděl onemocnění nemocí z povolání. Žalobce v podané žalobě uvedl, že je sporná příčina a skutečný důvod rozvázání pracovního vztahu se zaměstnavatelem a navrhl, aby soud v rámci objektivizace této okolnosti nechal vypracovat znalecký posudek z oboru lékařství zkoumající pravou příčinu ztráty zdravotní způsobilosti žalobce k výkonu dosavadní práce.7. Z odůvodnění podané žaloby soud dále zjistil také to, že žalobce se domníval, že výpověď z pracovního poměru, kterou mu zaměstnavatel doručil dne 2. 10. 2014 mu byla dána účelově, protože podle výpovědního důvodu dle § 52 odst. e) zákoníku práce mu odstupné nenáleží, zatímco dle výpovědního důvodu dle § 52 písm. d) zákoníku práce by měl nárok na odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku.8. Z odůvodnění podané žaloby soud dále zjistil také to, že na žádost zaměstnavatele byla provedena revize lékařského posudku, kdy došlo k vydání zcela diametrálně odlišného lékařského posudku, aniž by žalobce byl lékařem jakkoliv dodatečně vyšetřen. K jeho žádosti o přezkum předmětného lékařského posudku nebyl brán zřetel, tato byla pouze postoupena Krajskému úřadu Karlovarského kraje odboru zdravotnictví, avšak tento se s podněty žalobce k přezkumu kompletně nevypořádal a hodnotil znalecký posudek pouze formálně, nikoliv co do skutkových zjištění, k nimž ani není odborně vybaven. Žalobce měl za to, že změna lékařského posudku je pak přímým důsledkem nechuti zaměstnavatele poskytnout propouštěnému zaměstnanci odstupné a obchází tak příslušná ustanovení zákoníku práce, čímž dochází k diskriminaci žalobce kvůli jeho zdravotnímu stavu, respektive zdravotnímu postižení a požadoval, aby v této věci bylo provedeno dokazování.9. Z odůvodnění podané žaloby soud dále zjistil také to, že žalobce obsahem žaloby, která byla soudu doručena dne 28. 2. 2015 neučinil vyjádření, že trvá na dalším zaměstnávání ani nepožadoval náhradu mzdy.10. Z doručenky od datové schránky na čísle listu 11 spisu vedeného pod 12 C 22/2015 soud zjistil, že žalovanému byla žaloba na určení neplatnosti výpovědi ze dne 2.10.2014 doručena dne 5. 2. 2016.11. Z předžalobní výzvy ze