16 C 199/2024-25 — Okresní soud v Chomutově

I. Řízení se pro částku 2.516,- Kč zastavuje.II. Žalovaný , Jméno žalovaného, je povinen zaplatit žalobci částku 16.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 12,75% ročně z této částky od 6.11.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.III. Žaloba se pro úrok z prodlení ve výši 992,88 Kč, ve výši 15% ročně z částky 16.000,- Kč od 7.12.2023 do zaplacení a pro náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 48,- Kč zamítá.IV. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 1.058,40 Kč k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , AK , adresa, do 15 dnů od právní moci rozsudku.OdůvodněníŽalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 16.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7.12.2023 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 992,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 100,- Kč a částky 48,- Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ) dne 21.4.2023 smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 21.000,- Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 21.000,- Kč s příslušenstvím do 5.7.2023. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil verifikační platbou, kdy převedl částku 1,- Kč na účet , právnická osoba, Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně převodem na svůj účet. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Žalovanému tím vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny, za každý den prodlení. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2022 ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným ke dni 5.12.2023 převedena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky 18.532,- Kč, která se skládala z jistiny ve výši 16.000,- Kč, smluvní pokuty ve výši 2.432,- Kč, paušální náhrady nákladů ve výši 100,- Kč. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému upomínku dne 26.3.2024. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.V podání ze dne 11.11.2024 žalobce uvedl, že o žalovaném získal údaje takového charakteru (kopie občanského průkazu, rodné číslo, telefon), které by nezískal, pokud by žalovaný neměl v úmyslu smlouvu uzavřít. Částka 21.000,- Kč byla poukázána ve dne 21.4.2023, 23.4.2023, 30.4.2023 a 21.6.2023 na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalobce nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobce bere žalobu částečně zpět co do částky 2.516,- Kč představující požadované příslušenství, resp. kapitalizovaný úrok 100,- Kč, smluvní pokutu 2.416,- Kč a požaduje zaplatit dlužnou jistinu 16.000,- Kč, zákonný úrok z prodlení a kapitalizovaný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení. Soud v souladu s ustanovením § 96 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.).Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že dne 8.12.2022 ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným ke dni 5.12.2023 převedena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem.Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.Soud provedl důkaz listinou označenou jako smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 21.4.2023 a dodatek č., hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne 15.6.2023, kdy na základě těchto právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, kdy se zavázal poskytnou mu částku ve výši 9.100,- Kč se splatností 21.6.2023, která byla následně dodatkem prodloužena do 5.7.2023. Smlouva o úvěru a ani dodatek nejsou žalovaným podepsány. Z předloženého výpisu z účtu společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že dne 21.4.2023 byla na tento účet zaslána částka 0,01 Kč, a to z účtu č. , č. účtu, , jméno FO, a dne 21.4.2023 odeslána na účet č. , č. účtu, částka 9.100,- Kč, dne 23.4.2023 částka 6.900,- Kč, dne 30.4.2023 částka 1.000,- Kč a dne 21.6.2023 částka 4.000,- Kč. Ze zprávy ČSOB banky, a.s. soud zjistil, že k účtu číslo , č. účtu, měl dispoziční oprávnění , Jméno žalovaného, , r.č. , RČ, a dne 21.4. byla na tento účet připsána částka 9.100,- Kč, dne 23.4. částka 6.900,- Kč, dne 30.4. částka 1.000,- Kč a dne 21.6. částka 4.000,- Kč všechny z účtů , právnická osoba, Dopisem ze dne 11.12.2023 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Výzva byla odeslána dne 13.12.2023. Výzvou ze dne 11.12.2023 žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 18.564,88. Výzvou ze dne 15.1.2024 oznamoval právní zástupce žalobce předávní věci do advokátní kanceláře a vyzýval žalovaného k uhrazení dlužné částky.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Dne 21.4.2023 ve spojení s dodatkem č., hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne 15.6.2023, právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, kdy se zavázal poskytnout mu částku ve výši 9.100,- Kč se splatností 21.6.2023, která byla následně dodatkem prodloužena do 5.7.2023. Smlouva o úvěru a ani dodatek nejsou žalovaným podepsány. Dne 21.4.2023 odeslal právní předchůdce žalobce na účet žalovaného částku 9.100,- Kč, dne 23.4.2023 částku 6.900,- Kč, dne 30.4.2023 částka 1.000,- Kč a dne 21.6.2023 částku 4.000,- Kč. Dopisem ze dne 11.12.2023 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Výzva byla odeslána dne 13.12. 2023.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník