18 C 100/2024-58 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 3.6.2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 26 441,10 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČO: , IČO, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), s ním uzavřela dne 14.5. 2020 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 55 896 Kč. Před uzavřením Smlouvy předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného na základě jím poskytnutých údajů, když uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, pobíral příjem ze zaměstnání ve výši 22 000 Kč, přičemž výše měsíčních výdajů činila 6 000 Kč a ověřila, že žalovaný neměl záznam v insolvenčním rejstříku. Žalovaný se zavázal k úhradě poskytnutých peněžních prostředků a pojistného v měsíčních splátkách, doporučená měsíční splátka byla ve výši ve výši 1 500 Kč, minimální částka ve výši 500 Kč, dále pojistné. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto předchůdkyně žalobkyně od Smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila ke dni 30.6.2023. Žalobkyně požaduje částku ve výši 26 441,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 712,53 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 582,55 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 728,57 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.7.2023 s účinností ke dni 11.7.2023. Dluh nebyl žalovaným zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění ze dne 2.11.2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 14. 11. 2024, k němuž se nedostavil žádný z účastníků, žalobkyně se omluvila. Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutečnosti: Předchůdkyně žalobkyně dne 14. 5. 2020 uzavřela s žalovaným Smlouvu, na základě které poskytla žalovanému revolvingový úvěr ve výši 55 896 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit ve sjednaných splátkách dle splátkového kalendáře. Splátky nehradil řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila ke dni 30. 6. 2023. Celkem žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně 46 752 Kč. K osobě žalovaného žalobkyně dne 3.6.2024 na výzvu soudu uvedla, že žalovaný je bezdětný, je zaměstnanec, jeho příjem činí 20 000 Kč, bydlí v nájmu, jeho výdaje činí 6 000 Kč měsíčně. Žalobkyně vyzývala žalovaného několikrát k zaplacení před podáním žaloby, včetně předžalobní upomínky ze dne 2.11.2023, ale bezvýsledně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.7.2023 s účinností ke dni 11.7.2023. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění významná pro posuzovanou věc.4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru dne 14. 5. 2020 poskytla žalovanému částku 55 896 Kč, na kterou žalovaný uhradil 46 452 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Přestože předchůdkyně žalobkyně shromáždila některé informace o příjmu žalovaného a jeho dalších závazcích, nebyly poměry žalovaného prověřeny úplně a tedy ani řádně, a to jak na straně příjmů žalovaného tak zejména na straně výdajů (nebyly doloženy žádné prokazující listiny). Přičemž výši nákladů žalovaného na bydlení bylo jistě možné doložit, dále předložit několik výpisů z účtů atd. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaný tak není povinen plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 55 896 Kč, na kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil 46 452 Kč. Ohledně částky 9 444 Kč tedy žalovanému na úkor žalobkyně nadále trvá bezdůvodné obohacení plněním z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 13. 9. 2024, následující den (14.9.2024) tak mohl žalovaný plnit, kdy nastala splatnost. Od následujícího dne, tj. od 15. 9. 2024, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 9 444 Kč spolu s úrokem z prodlení od prokázané doby prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítnul. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k vymáhání žalobou uplatněného nároku je dána smlouvou o postoupení pohledávek.8. Žalovanému by s ohledem na převažující úspěch ve věci náleželo právo na částečnou náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly, proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.9. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.