18 C 50/2024-72 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 49 998,50 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 10. 2022, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky, uzavřenou mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě se žalovaná zavázala předchůdkyni žalobkyně vrátit finanční prostředky poskytnuté v hotovosti ve výši 50 000 Kč, a to do 29.10.2025. Žalovaná však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatila řádně a včas, proto předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 31.5.2023 zesplatnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 došlo k postoupení v tomto řízení uplatněných pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Dluh nebyl uhrazen ani na základě výzvy.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, soud proto usnesením č. j. 18 C 50/2024-19 ze dne 16.5.2024 řízení dle § 96 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil s tím, že bude nadále pokračováno pro zaplacení částky ve výši 48 261,10 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 261,10 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 714 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 19. 6. 2024.4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 14. 11. 2024, k němuž se nedostavil žádný z účastníků, žalobkyně se omluvila. Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutečnosti: Předchůdkyně žalobkyně dne 29. 10. 2022 uzavřela s žalovanou Smlouvu, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splatit ve sjednaných splátkách dle splátkového kalendáře. Splátky nehradila řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila ke dni 31. 5. 2023. Celkem žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně 8 755,94 Kč. K osobě žalované žalobkyně dne 14.5.2024 na výzvu soudu uvedla, že nemá nedisponuje žádnými důkazy ohledně posuzování schopnosti žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2022 s účinností ke dni 7.7.2023. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění významná pro posuzovanou věc.5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru dne 29. 10. 2022 poskytla žalované částku 50 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila 8 755,94 Kč.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovanou sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, neboť nebyly poměry žalovaného prověřeny, a to jak na straně příjmů žalovaného, tak na straně výdajů (nebyly doloženy žádné prokazující listiny). Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaná tak není povinna plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 50 000 Kč, na kterou žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila 8 755,94 Kč ( poskytnutá částka 50 000 Kč – uhrazená částka 8 755,94 Kč = 41 244,06 Kč), tedy žalované na úkor žalobkyně nadále trvá bezdůvodné obohacení plněním z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 3. 6. 2024, následující den (4.6.2024) tak mohla žalovaná plnit, kdy nastala splatnost. Od následujícího dne, tj. od 5. 6. 2024, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 41 244,06 Kč spolu s úrokem z prodlení od prokázané doby prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítnul. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k vymáhání žalobou uplatněného nároku je dána smlouvou o postoupení pohledávek.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 2 963,04 Kč, přičemž tato částka představuje 70,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,46 % a úspěchu žalované v rozsahu 14,54 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z původní tarifní hodnoty ve výši 49 998,50 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.10. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.