23 C 182/2024-27 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její předchůdkyně, společnost , právnická osoba, IČO: , IČO, , ( dále jen ,, předchůdkyně žalobkyně“), poskytla na základě smlouvy o úvěru žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, dne 13.6.2022 úvěr ve výši 20 000 Kč, který však žalovaný nezaplatil. Zákonný úrok z prodlení žalobkyně požaduje od 25.1.2024 s ohledem na předžalobní upomínku odeslanou dne 14.1.2024. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházela z jeho tvrzení a lustrovala žalovaného ve veřejných databázích ISIR, CEE, SOLUS, BRKI, NRKI. Žalovaný neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2023 a následně na žalobkyni na základě smlouvy postoupení pohledávek ze dne 8.6.2023. .2. Žalovaný se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Z důkazů předložených žalobkyní soud učinil tato skutková zjištění:Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 9.7.2024 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému na jeho účet dne 13.6.2022 poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč.5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14.1.2024 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2023 a následně na žalobkyni na základě smlouvy postoupení pohledávek ze dne 21.12.2023.Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14.1.2024 soud zjistil, že zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě luhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v celkové výši 69 640,86 Kč.6. Na základě předložených důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:Dne 13.6.2022 poskytla předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 20 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházela z jeho tvrzení a lustrovala žalovaného ve veřejných databázích ISIR, CEE, SOLUS, BRKI, NRKI, což však nedoložila žádnými důkazy. Žalovaný neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2023 a následně na žalobkyni na základě smlouvy postoupení pohledávek ze dne 21.12.2023, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem předchůdkyně žalobkyně ze dne 14.1.2024. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani po předžalobní upomínce zaslané dne 14.1.2024.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění , (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst.2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Dle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem..10. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2023 a ze dne 21.12.2023.12. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně neprokázala žádným relevantním důkazem, že by řádně prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních příjmů a výdajů, proto soud dospěl k závěru, smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU.13. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.14. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu) ve výši poskytnuté jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, kterou je povinen podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč .15. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil a v řízení byl pasivní, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.16. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 802 Kč, přičemž tato částka představuje 80 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 90 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 10 %), kdy žalobkyně byla úspěšná co do částky 20 000 Kč , žalovaný co do částky 2 214,52 Kč - příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku . Tyto náklady řízení v celkové výši 2 252 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 80% z částky 2 252 Kč pak činí 1 802 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 o