23 C 189/2024-84 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 32 359 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , (dále jen „Smlouva“), uzavřené dne20. 9. 2021 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“). Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě transakcí na běžném účtu za období od 25.2.2021 do 20.9.2021 Úvěr ve výši 30 000 Kč spolu s úrokem měl být žalovaným splácen v minimálních měsíčních splátkách dle každého měsíce stanoveného rozpisu plateb. Žalovaný splátky neplnil řádně a včas, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 25.12.2022. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně uhradil částku ve výši 24 373,37 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27.9.2023, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn. Přes upomínku žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil.2. Žalovaný uznal nárok žalobkyně co do zaplacení částky ve výši 5 626,63 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného a ve zbytku žádal zamítnutí žaloby, když Smlouvu shledal jako absolutně neplatnou z důvodu porušení povinnosti předchůdkyně žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Ke svým majetkovým poměrům uvedl, že pracuje jako OSVČ s měsíčním výdělkem 45 000 Kč a má výdaje na bydlení ve výši 20 000 Kč a 2 vyživovací povinnosti k nezletilým dětem.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně se nevyjádřila, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas, žalovaný souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání v podání ze dne 21.10.2024. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:Ze Smlouvy soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky zaplatit spolu s úrokem ve výši 54 % ročně, tj. celkovou částku ve výši 39 729,43 Kč, v měsíčních splátkách sdělených každý měsíc prostřednictvím rozpisu plateb do úhrady celé dlužné částky.Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1.7.2021 do 31.8.2021 soud zjistil, že žalovaný měl v srpnu 2021 záporný zůstatek ve výši 1 369,51 Kč ( příjmy 58 7838, výdaje 60 107,54), v červenci 2021 by bez mimořádného příjmu ve výši 50 000 Kč a půjčky ve výši 4 000 Kč dosahoval opět záporného zůstatku ( příjmy 86 524 Kč, výdaje 79 633,47 Kč).Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023.Z předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2024 a podacího lístku pošty soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužných závazků v celkové výši 44 493,90 Kč.5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 20. 9. 2021 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky předchůdkyni žalobkyně zaplatit spolu s úrokem ve výši 54 % ročně, tj. celkovou částku ve výši 39 729,43 Kč, v měsíčních splátkách sdělených každý měsíc prostřednictvím rozpisu plateb do úhrady celé dlužné částky. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splatit, žalobkyně ani k výzvě soudu neuvedla žádná konkrétní zjištění a odkázala pouze na transakce dle výpisu z účtu žalované, z něhož soud zjistil, že v měsíci srpnu a červenci 2021, tj. měsících bezprostředně předcházejících poskytnutí úvěru, by žalovaný dosahoval záporného zůstatku, když k mimořádného příjmu ve výši 50 000 Kč a půjčky ve výši 4 000 Kč v červenci 2021 nelze přihlížet. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně uhradil částku ve výši 24 373,37 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27.9.2023, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn. Přes upomínku žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění , (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Dle § 87 odst. 1,2 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.9. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně ani k výzvě soudu neuvedla žádná konkrétní zjištění ohledně měsíčních příjmů a výdajů žalovaného a odkázala pouze na výpis z účtu žalovaného, z něhož však plyne, že v červenci 2021 a srpnu 2021 by žalovaný dosahoval bez mimořádných příjmů záporného zůstatku. Soud tak dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Vzhledem k těmto skutečnostem dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 odst.1 ZSU.11. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C-679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.12. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel