23 C 196/2024-52 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 5.9.2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že její předchůdkyně ( , právnická osoba, ., IČO: , IČO, ) se žalovanou uzavřela dne 28.1.2019 smlouvu o úvěru , (dále jen ,, Smlouva“), na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 11,90 % ročně splácet v měsíčních splátkách po 779,93 Kč. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalované úvěr splatit na základě žalovanou deklarovaného příjmu 24 000 Kč, příjmu domácnosti ve výši 30 000 Kč měsíčně, závazků ve výši 100 Kč měsíčně a normativních nákladů na bydlení. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, proto došlo k datu 23.6.2021 k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná zaplatila 22 256,48 Kč. Pohledávka za žalovanou byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.3.2023 s účinností ke dni 22.3.2023. Žalovaná přes výzvu žalobkyně nezaplatila ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila..3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 22.3.2022 soud zjistil, že žalovaná uvedla měsíční čistý příjem ve výši 24 000 Kč, čisté měsíční příjmy domácnosti 30 000 Kč, interní splátky ve výši 100 Kč.Ze Smlouvy soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 11,90 % ročně splácet v 72 měsíčních splátkách po 779,93 Kč .Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 25.6.2021 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 23.6.2021 a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 33 604,32 Kč.Z oznámení předchůdkyně žalobkyně ze dne 30.3.2023 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.3.2023.Z předžalobní výzvy ze dne 7. 6. 2024 podané na poště dne 7.6.2024 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě příslušenství ve výši 11 078,89 Kč.5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 28.1.2019 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva , na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 11,90 % ročně splácet v 72 měsíčních splátkách po 779,93 Kč. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalované úvěr splatit na základě žalovanou deklarovaného měsíčního příjmu 24 000 Kč a příjmu domácnosti ve výši 30 000 Kč, které neověřila žádným způsobem. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, proto došlo 23. 6. 2021 k zesplatnění celého úvěru. Pohledávka za žalovanou byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.3.2023. Žalovaná uhradila celkem 22 256,48 Kč. Žalovaná přes výzvu žalobkyně ze dne 7.6.2024 nezaplatila ničeho.6. Podle § 2 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“ ), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Dle § 87 odst. 1,2, ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k žalobkyni vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru údaje od žalované neověřila žádným způsobem, proto soud dospěl k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU, proto nemá žalobkyně nárok na smluvní úrok z prodlení.12. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaná uhradila celkem 22 256,48 Kč, proto dluh na jistině úvěru činí 17 743,52 Kč, který žalovaná dosud nezaplatila a žalobkyně ani netvrdila, že jí zbývající část jistiny úvěru byla přiznána soudním rozhodnutím, proto žalobkyně nemá nárok na zákonné úroky z prodlení.13. Soudu tak nezbylo, než žalobu v plném rozsahu zamítnout.14. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. S ohledem na plný úspěch žalované by měla žalovaná v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.