23 C 204/2024-25 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 18 732 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ním uzavřela dne 6. 3. 2023 smlouvu o zápůjčce, (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč na účet č. , č. účtu, dne 6.3.2023 a žalovaný se zavázal spolu s jistinou zaplatit poplatek ve výši 3 120 Kč se splatností dne 5.4.2023. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného na základě informací od žalovaného o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech. Žalobkyně požaduje též zaplacení smluvní pokuty dle čl.2.3 Smlouvy ve výši 0,10% denně z částky 12 000 Kč od 6.4.2023 do 10.4.2024. Dluh nebyl žalovaným zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění dne 27.12.2023.2. Žalovaný se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:Ze Smlouvy bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřely žalobkyně a žalovaný, žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal spolu s jistinou zaplatit poplatek ve výši 3 120 Kč do 5.4.2023. Pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky byla ve Smlouvě v čl. 2.3 sjednána smluvní pokuta ve výši 0,10% denně z dlužné částky .Ze sdělení Raiffeisen Bank a.s. soud zjistil, že dne 6.3.2023 byla na účet žalovaného č. , č. účtu, připsána částka ve výši 12 000 Kč.Z předžalobní upomínky ze dne 27.12.2023 podané na poště dne 27.12.2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 22 069 Kč.5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:Žalobkyně se žalovaným uzavřela Smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet zápůjčku ve výši 12 000 Kč s poplatkem ve výši 3 120 Kč a žalovaný se zavázal jistinu spolu s poplatkem zaplatit do 5.4.2023. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy žalobkyně neuvedla žádná konkrétní zjištění ohledně majetkové situace žalovaného a nepředložila žádné důkazy. Žalovaný dluh nezaplatil ani přes zaslání předžalobní výzvy dne 27.12.2023.6. Podle § 2 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“ ), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 ZSU, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst.2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních příjmů a výdajů, tudíž nesplnila řádně svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru a Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.11. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 12 000 Kč a žalovaný neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu) ve výši 12 000 Kč , které je povinen podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 12 000 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil a v řízení byl pasivní, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.13. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení dvou různých nároků se samostatným skutkovým základem. Jedná se o nárok z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 15 120 Kč s příslušenstvím a o nárok z dohody o smluvní pokutě ve výši 3 612 Kč, kdy i žaloba byla takto koncipována, proto soud rozhodl o nákladech řízení ve vztahu ke každému z těchto žalobních nároků zvlášť ( srov. nález Ústavního soudu ze dne 30.8.2010, sp.zn. I. ÚS 2717/08) .14. Při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu k uplatněnému nároku na zaplacení 15 120 Kč s příslušenstvím soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 12 000 Kč, což činí 57% celkového nároku, u neúspěšná co do zaplacení částky 9 149 Kč ( včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku), což činí 43 % celkového nároku, proto má nárok na náhradu 14 % nákladů řízení ( 57%-43%=14%).15. Při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu k uplatněnému nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 612 Kč byl zcela úspěšný žalovaný, když žaloba byla v této části zcela zamítnuta, proto by měl žalovaný dle § 142 odst.1 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly.16. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 302 Kč sestávající sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 850 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b. odst.1 bod 2. , § 11 odst.1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) , neboť občanské soudní řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech ( např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ) a předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby, tj. příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby, dle § 14b odst. 1 bod 2, náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a), 21% daně z přidané hodnoty ve výši 252 Kč .17. K celkovému nároku na zaplacení částky 18 732 Kč s příslušenstvím k