23 C 233/2024-25 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 2.10.2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku ve výši 10 651,23 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ní uzavřela dne 19. 6. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , RČ, , (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 490 Kč a žalovaná se zavázal tento úvěr splácet měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovanou a zaznamenaných do Karty klienta a Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a dále žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE, ISIR. Žalovaná zaplatila 7 354 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 26.3.2024 a žalovaná byla vyzvána k úhradě celého úvěru. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 7 129,71 Kč, poplatků za pojištění ve výši 491,52 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 030 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za prodlení s úhradou splátek. Dluh nebyl žalovanou zaplacen ani přes zaslání předžalobní výzvy.2. Žalovaná se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřila.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v podání ze dne 4.11.2024, žalovaná se nevyjádřila, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal její souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:Ze Smlouvy bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřely žalobkyně a žalovaná dne 19.6.2023, žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši úvěrového rámce 13 000 Kč s úrokem 26,28 % ročně, který se žalovaná zavázala uhradit ve měsíčních splátkách ve výši 4% z dlužné částky .Z Potvrzení žalobkyně o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně ověřila bonitu klienta před uzavřením Smlouvy, kdy vycházela z příjmu žalované ve výši 18 000 Kč, ostatních příjmů domácnosti ve výši 25 000 Kč a lustrací v registru SOLUS, CEE.Z dopisu žalobkyně ze dne 26.3.2024 soud zjistil, že úvěr byl zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 11 098,31 Kč do 14 dnů ode dne jeho sepsání.Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 12 490 Kč a uhradila 7 354 Kč .Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne 18.4.2024 a podacího archu České pošty, s.p. ze dne 19.4.2024 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 11 247,03 Kč.5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:Dne 19.6.2023 žalobkyně se žalovanou uzavřela Smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 12 490 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr spolu s úrokem 26,28 % ročně zaplatit v měsíčních splátkách ve výši 4% z dlužné částky. Ve Smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy žalobkyně k výzvě soudu nepředložila žádný relevantní důkaz, neboť vycházela pouze z údajů od žalované a metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta. Žalovaná uhradila 7 354 Kč . Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 26.3.2024. Žalobkyně požaduje též úhradu dlužné jistiny ve výši 7 129,71 Kč, poplatků za pojištění ve výši 491,52 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 030 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za prodlení s úhradou splátek. Dluh nebyl žalovanou zaplacen ani přes zaslání předžalobní výzvy dne 19.4.2024.6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k žalobkyni vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně neprokázala žádným relevantním důkazem, že by řádně prověřila schopnost žalované plánovaný úvěr splatit z pohledu jejích měsíčních příjmů a výdajů, když vycházela pouze z údajů od žalované, proto soud dospěl k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.10. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši ve výši 12 490 Kč a uhradila 7 354 Kč . Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu) ve výši 5 136 Kč, které je povinna podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 5 136 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.11. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná se k výzvě soudu ke svým majetkovým poměrům nevyjádřila a v řízení byla pasivní, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.12. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná by měla s ohledem na svůj převažující úspěch dle § 142 odst.2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu jí však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic.