24 C 258/2024-42 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 14. 5. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 2. 6. 2021 pomocí prostředků komunikace na dálku (na webovém portálu www., Anonymizováno, .cz) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které mu poskytla 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 0,9 % denně v šesti měsíčních splátkách. Tj. do 29. 11. 2021 se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni 25 315,35 Kč Žalovaný však nezaplatil ničeho.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování však mohl soud pouze uzavřít, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalovaného, tedy jménem, rodným číslem a bydlištěm (listina nazvaná smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) a částečnou transakční historií jeho bankovního účtu č. , č. účtu, (bank statement data), ze které mimo jiné vyplývá, že 2. 6. 2021 zde žalovaný disponoval zůstatkem 1 134,86 Kč. Dále pak, že žalovanému na uvedený účet dne 2. 6. 2021 převedla 12 000 Kč (výpis transakcí), které dosud žalovaný nevrátil.4. Pokud jde o tvrzené uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, soud dospěl k závěru, že žalobkyně o tomto tvrzení neunesla břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být soudem řádně ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena, neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno podotknout, že z provedených důkazů mohl soud (jak je uvedeno shora) pouze uzavřít, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalovaného a s jistou mírou pravděpodobnosti, že s ním jednala (transakční historie z aplikace kontomatik). Vzhledem ke skutečnosti, že listina nazvaná smlouva o spotřebitelském úvěru postrádá elektronický podpis, nemohl soud uzavřít, že by se účastníci na zde uvedených skutečnostech dohodli.5. Nad rámec uvedeného je třeba podotknout, že pro nadbytečnost se soud již nezabýval platností smlouvy, která měla být uzavřena nikoliv písemně (což v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru není možné – viz § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění), ani naprosto nedostatečným tvrzením o tom, jakým způsobem žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 cit. zákona). K tomu je nutno podotknout, že žalobkyně předložila pouze výpis ze svého interního systému, kde měla uvedeno, že žalovaný má příjem 27 000 Kč a výdaje 20 000 Kč. Jak k těmto údajům dospěla se však z této listiny nepodává. I z tohoto důvodu by tak případně uzavřená smlouva byla podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z. absolutně neplatná.6. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a dobu uplynulou od jeho přijetí, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, jelikož z předloženého podacího archu nelze dovodit, že se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 11. 10. 2024 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 12. 10. 2024, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 13. 10. 2024 do prodlení.7. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu co do zaplacení 12 000 Kč a úroků z prodlení z této částky jdoucích od 13. 10. 2024 do zaplacení důvodnou a žalobě v této části výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Povinnost k zaplacení úroků z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně v tomto případě požadovala úrok z prodlení v nižší výši a soud, vázán návrhem, požadovaný úrok překročit nemohl. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. Co do zbytku žalobou uplatněného nároku soudu nezbylo než žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítnout.8. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 80 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 20 % a náleží jí tudíž právo na 60 % náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen „AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 1 351 Kč tak představují odměnu za tři úkony právní služby po 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání ve věci - žaloba [§ 14b odst. 1 bod 2. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT], tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč [§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT], náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), to vše snížené na 60 %. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.