24 C 54/2024-67 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 21. 12. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovanou uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 22. 11. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Jelikož žalovaná ničeho ani přes několikeré upomínky nezaplatila, domáhá se toho žalobkyně touto žalobou.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Z listiny nazvané smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že obsahuje údaje o žalobkyni a žalované a dále ujednání, že žalobkyně žalované poskytne úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že 8 352 Kč poukáže na její účet č. , č. účtu, , 15 648 Kč bude poukázáno na účet věřitele , Anonymizováno, a 6 000 Kč bude započteno na náklady poskytovatele (tj. nebudou vyplaceny). Naproti tomu by měla žalovaná žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v sazbě 23 % ročně v 72 měsíčních splátkách. Smlouva neobsahuje vlastnoruční ani zaručený elektronický podpis žalované či jakýkoli jiný elektronický podpis. Další skutková zjištění soud z této listiny pro níže vyložený právní názor nečinil, stejně jako z listiny nazvané předsmluvní informace. Z fotografie řidičského průkazu a občanského průkazu soud zjistil, že se jedná o doklady žalované a z přiložené kontroly se pak podává, že tento občanský průkaz není evidován jako neplatný.4. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za říjen 2021 soud zjistil, že se jedná o účet žalované. Žalovaná měla za toto období příjmy 33 561 Kč, z čehož mzda činila jen 20 121 Kč. Zbytek představuje další úvěry (, Anonymizováno, .) a drobné platby od jiných subjektů. Výdaje činily 31 272 Kč. Z výpisu z téhož účtu za záři 2021 soud zjistil, že příjmy zde činili 48 211 Kč, z čehož mzda jen 14 059 Kč. Zbytek představuje další úvěry (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ) a drobné platby od jiných subjektů. Výdaje činily 48 075 Kč. Z výpisu z téhož účtu za srpen 2021 soud zjistil, že příjmy zde činili 27 095 Kč, z čehož mzda jen 19 344 Kč. Zbytek představuje vklad hotovosti. Výdaje činily 27 142,48 Kč.5. Z detailu pohybu – bezhotovostní příjem soud zjistil, že žalovaná z účtu č. , č. účtu, žalobkyni poukázala 1 Kč 22. 11. 2021.6. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba soud zjistil, že žalobkyně žalované na účet číslo , č. účtu, dne 22. 11. 2021 vyplatila částku 8 352 Kč.7. Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky soud zjistil, že žalobkyně sama sobě poukázala dne 22. 11. 2021 částku 15 648 Kč8. Z lustrace žalované v centrální evidenci exekucí soud zjistil, že žalovaná nebyla 18. 11. 2021 účastníkem exekučního řízení.9. Z lustrace žalované v insolvenčním rejstříku soud zjistil, že žalovaná nebyla 16. 11. 2021 účastníkem insolvenčního řízení.10. Z výplatní pásky žalované soud zjistil, že v září 2021 měla žalovaná čistý příjem (převodem na účet) 20 297 Kč u zaměstnavatele , Anonymizováno, -, právnická osoba, .11. Z dopisu ze dne 9. 11. 2023 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně oznamoval žalované, že byl úvěr zesplatněn, on převzal zastoupení žalobkyně a současně žalovanou vyzval k zaplacení celkem 35 200 Kč, jinak se vystavuje riziku podání žaloby.12. Z předložených podacích lístků soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované dvě zásilky, a to dne 20. 12. 2021 a dne 5. 1. 2022 a dále zástupce žalobkyně dne 9. 11. 2023 jednu zásilku.13. Z předložených upomínek soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť z nich pro projednávaný případ nevyplývaly žádné rozhodné skutečnosti.14. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a s přihlédnutím k tvrzení účastnic soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně disponuje osobními údaji žalované a fotografií jejího občanského a řidičského průkazu a dne 22. 11. 2021 jí poukázala na účet 8 352 Kč. Žalovaná měla příjem ze zaměstnání cca 20 000 Kč, avšak nedostatek finančních prostředků sanovala dalšími úvěry, výdaje pak vždy odpovídaly příjmům (tj. čím vyšší příjem, tím vyšší výdaje).15. Nutno poznamenat, že s velkou mírou pravděpodobnosti žalobkyně se žalovanou jednala o uzavření úvěrové smlouvy, nicméně nebylo to prokázáno na jisto, neboť samotná listina, označená jako smlouva neobsahuje žádný podpis žalované (ať již vlastnoruční či elektronický, který by mu byl postaven na roveň). Tím méně pak byl prokázán obsah takového jednání, neboť nelze uzavřít, že listina, kterou žalobkyně označuje jako úvěrovou smlouvu je ta, se kterou by žalovaná snad měla souhlasit. Nicméně i pokud by to prokázáno bylo, bylo by nutno na daný případ aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).16. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu, jak vyplývá z textu citovaného ustanovení, je přitom nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o. z. a § 562 odst. 1, 2 o. z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetové doméně právní předchůdkyně žalobkyně. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný (§ 582 odst. 1 o. z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě, dle v žalobě tvrzené smlouvy, již měl být úvěr zesplatněn a sankce neplatnosti smlouvy tak zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí. V dané věci by naopak nedostatek písemné formy (a jeho soudní aprobace) svědčil ve prospěch věřitele, který by tak měl možnost (bez ohledu na to, zda se tak skutečně děje či nikoliv) obsah smlouvy (zejména ujednání o smluvních pokutách a dalších sankcích) kdykoli v neprospěch spotřebitele měnit, neboť pokud smlouva není v listinné podobě (resp. zachycena na trvalém nosiči dat), nelze již s odstupem času zjistit, zda smlouva (či obchodní podmínky) předložená soudu odpovídá té, která byla vystavena na internetových stránkách žalobkyně ke dni jejího tvrzeného uzavření.17. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu.18. Pro nadbytečnost se pak již soud nezabýval tím, zda žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované.19. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 8 352 Kč (zde není možné počítat s náklady na poskytnutí, ani s peněžními prostředky, které žalobkyně poukazovala sama sobě, neboť v projednávaném případě chybí smluvní základ pro takové finanční operace, ale jen s fakticky poskytnutými peněžními prostředky). Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek v