24 C 93/2024-50 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 12. 3. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí celkem 45 021,40 Kč spolu s tam blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Uvedla, že se žalovaným dne 19. 7. 2016 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které téhož žalovanému převodem na účet poskytla 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 880 Kč a úrokem ve výši 93,42 % ročně. Žalovaný však smlouvu porušil, když se hned s druhou splátkou dostal do prodlení a celkem zaplatil jen 11 824,40 Kč (z toho 4 342,40 Kč v insolvenci), z čehož 988,02 Kč bylo započteno na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru, 5 094,11 Kč na jistinu a zbytek na přirostlý úrok. Žalovaná částka tak představuje co do 15 799,35 Kč dlužnou jistinu, co do 1 976 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, co do 2 700 Kč poplatek za odeslané upomínky a co do 10 873 Kč smluvní úrok a co do 13 673,05 Kč smluvní pokutu.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, soud zjistil, že tuto dne 19. 7. 2016 uzavřeli účastníci. Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému na zde uvedený účet peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 880 Kč a úrok ve výši 93,42 % ročně, to vše v pravidelných 30 měsíčních splátkách po 2 494 Kč. Z předloženého splátkového kalendáře se podává, která část té které splátky měla být použita na úhradu jistiny, poplatku a úroků.4. Z předložené tabulky se podává, jaké úhrady na smlouvu č. , hodnota, žalobkyně eviduje.5. Z výplatního lístku soud zjistil, že žalovanému, jako obchodnímu reprezentantovi společnosti , právnická osoba, . náležela za březen 2016 mzda ve výši 41 021 Kč (z toho pevná hrubá mzda jen 10 800 Kč, 41 625 Kč představuje měsíční bonus). Z dalšího výplatního lístku soud zjistil, že za květen 2016 žalovanému náležela mzda ve výši 35 137 Kč (opět pevná hrubá mzda jen 7 313 Kč a měsíční bonus 20 775 Kč).6. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, za období od 10. 5. 2016 do 9. 7. 2016 soud zjistil, že se jedná o účet žalovaného, na který čerpal řadu úvěrů (od 10. 5. 2016 do 9. 6. 2016 celkové příjmy 159 101,21 Kč a za následující měsíc 46 393,41 Kč).7. Z lustrace žalovaného v exekučním rejstříku soud zjistil, že v roce 2023 žalovaný ve třech insolvenčních řízeních vystupoval jako povinný.8. Z dopisu ze dne 22. 8. 2023 soud zjistil, že jím společnost , právnická osoba, . žalovanému oznámila, že prohlašuje celý zůstatek úvěru ke dni 2. 5. 2017 splatným a vyzvala jej k zaplacení 45 103,50 Kč.9. Z části výpisu z účtu č. , č. účtu, ze dne 29. 7. 2016 soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, bylo dne 19. 7. 2016 poukázáno 25 000 Kč.10. Z dopisu ze dne 8. 11. 2023 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení 47 685,19 Kč do 14 dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán 10. 11. 2023.11. Z předložené upomínky soud pro nadbytečnost žádná skutková zjištění nečinil.12. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci dne 19. 7. 2016 uzavřeli smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 880 Kč a úrok ve výši 93,42 % ročně, to vše v pravidelných 30 měsíčních splátkách po 2 494 Kč. Dopisem ze dne 22. 8. 2023 pak žalobkyně prohlásila celý zůstatek úvěru ke dni 2. 5. 2017 splatným.13. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.14. Podle § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelem se rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.15. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.16. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání (§ 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru) a předmětem úvěru měla být částka 25 000 Kč, podléhá vztah mezi účastníky úpravě zákona o spotřebitelském úvěru.18. Ze shora citovaného § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že věřitel je povinen počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodová zpráva). Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, a pokud poskytovatel spotřebitelského úvěru nezkoumá úvěruschopnost klienta s odbornou péčí, neplatnost smlouvy posoudit jako absolutní (§ 580 odst. 1 o. z.).19. V projednávaném případě žalobkyně netvrdila (aniž ji bylo možno vzhledem k neúčasti na jednání soudu ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. o následcích nedostatečnosti jejích tvrzení poučit), jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného posuzovala, přičemž ze smlouvy samotné se takové skutečnosti nepodávají. Žalobkyně však měla k dispozici výpisy z běžného účtu žalovaného, ze kterých se podává, v jak tíživé finanční situaci žalovaný byl, když i přes relativně vysoký příjem ze zaměstnání nebyl schopen tvořit úspory a nedostatek finančních prostředků k pokrytí svých výdajů byl nucen sanovat dalšími úvěry. Proto nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou úvěrovou smlouvu nahlížet jako na absolutně neplatnou dle shora citovaného § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.20. Tvrzené peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč by tak mohly být po právní stránce posouzeny toliko jako bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 o. z., avšak o jejich poskytnutí žalovanému žalobkyně neunesla své břemeno důkazní [§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je třeba uvést, že soudu byla k důkazu předložena část výpisu z účtu č. , č. účtu, ze dne 29. 7. 2016, ze které se podává, že na účet č. , č. účtu, bylo dne 19. 7. 2016 poukázáno 25 000 Kč. Kdo byl k uvedenému dni majitelem (či osobou s dispozičním oprávněním) účtu č. , č. účtu, se však z této části nepodává, stejně jako zda skutečně byla částka 25 000 Kč na účet žalovaného připsána.21. Z vyložených důvodů soud žalobu v