7 C 294/2024-35 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 14 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to dne 10. 10. 2023. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 10 000 Kč (dne 10. 10. 2023 částka ve výši 5 000 Kč, dne 16. 10. 2023 částka ve výši 3 000 Kč a dne 25. 10. 2023 částka ve výši 2 000 Kč), a to bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, , a to po ověření správnosti kontaktních údajů uvedených žalovaným. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data splatnosti nevrátil. Žalobkyně po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu úvěru v částce 14 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 14 000 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu, následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 13. 9. 2024.Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora) bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 10. 2023 vyplynulo, že tato není ze strany žalovaného vlastnoručně podepsána. Ve smlouvě je uvedeno datum poskytnutí úvěru – dne 10. 10. 2023, celková výše úvěru 20 000 Kč (úvěrový limit), doba trvání úvěru – doba neurčitá, termín splatnosti 9. den v měsíci.Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 13. 9. 2024 vyplývá, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu.Z podacího lístku ze dne 13. 9. 2024 vyplývá, že žalovanému byla ze strany právního zástupce žalobkyně zasílána písemnost.Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, za období od 1. 10. 2023 do 31. 10. 2023 vyplynulo, že žalobkyně dne 10. 10. 2023 zaslala žalovanému částku ve výši 5 000 Kč.Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, za období 10/2023 vyplynulo, že žalobkyně dne 16. 10. 2023 zaslala žalovanému částku ve výši 3 000 Kč.Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, za období od 1. 10. 2023 do 31. 10. 2023 vyplynulo, že žalobkyně dne 25. 10. 2023 zaslala žalovanému částku ve výši 2 000 Kč.Z dopisu žalobkyně ze dne 9. 2. 2024 adresovaného žalovanému vyplývá, že žalobkyně oznámila žalovanému, že dne 9. 2. 2024 došlo k zesplatnění úvěru č. , hodnota, , kdy dlužná částka činí 29 748 Kč.Z oznámení , právnická osoba, . ze dne 11. 11. 2024 vyplývá, že na účet č. , č. účtu, byla dne 10. 10. 2023 připsána částka ve výši 5 000 Kč, dne 16. 10. 2023 připsána částka ve výši 3 000 Kč a dne 25. 10. 2023 připsána částka ve výši 2 000 Kč.Žalobkyně dále doložila kopii občanského průkazu žalovaného, evropský průkaz zdravotního pojištění žalovaného a kopii oznámení ČSSZ z května 2023 – výměra důchodu, z něhož vyplývá, že žalovanému náleží starobní důchod ve výši 23 940 Kč (procentní výměra), dále starobní důchod ve výši 4 040 Kč (základní výměra) a dále rovněž vdovecký důchod ve výši 2 396 Kč (procentní výměra), celkem tedy 30 376 Kč.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně převedla dne 10. 10. 2023 na účet žalovaného částku 5 000 Kč, dne 16. 10. 2023 částku 3 000 Kč a dne 25. 10. 2023 částku 2 000 Kč. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet dne 10. 10. 2023 částku 5 000 Kč, dne 16. 10. 2023 částku 3 000 Kč a dne 25. 10. 2023 částku 2 000 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 10. 10. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně k prokázání těchto svých tvrzení označila a předložila soudu smlouvu o spotřebitelském úvěru datovanou dne 10. 10. 2023. Žalobkyně však řádně těmito předloženými listinnými důkazy neprokázala, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku (§ 2395 a násl. občanského zákoníku a § 1824 a násl. občanského zákoníku), právě o takovém obsahu, který tvrdí v žalobě, když z nich neplyne vůle žalovaného smlouvu uzavřít. Předložená smlouva o spotřebitelském úvěru není opatřena podpisem žalovaného. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzeného uzavření předmětné smlouvy, když se svou neúčastí při jednání soudu vzdala možnosti být vyzvána k doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o.s.ř.). Soud shledal plnění žalobkyně na účet žalovaného plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku), žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč, na tuto částku je třeba pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobkyně neprokázala, kdy vyzvala žalovaného k plnění, neboť z podacího lístku nelze dovodit, že by se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, která se dostala do sféry dispozice žalovaného dne 3. 12. 2024, následující pracovní den, tj. 4. 12. 2024, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 5. 12. 2024 do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř., v daném případě nákladů za uhrazený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a nákladů na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Adv